mladincí kluci, kteří se těšili roku 2006 docela slušnému zájmu, ohlásili minulý
rok comeback a oprášili své upřímné vyznání lásky. svou hudbu ale zdaleka neměnili
tak, jako obsazení, a tak jsou i ukázky staršího data aktuální. jde o pocitové,
akustické skladby písňovo-truchlivé formy. hlas zakládajícího jiřího jiráka (spolu
s tomášem velzlem) místy neskutečně připomíná hlubší posazení i frázování a techniku
václava havelky, což je více než slušná devíza. a zřejmě není náhoda, že spolu již
odehráli, stejně jako s please the trees, několik různých dvojkoncertů. hudbě selfbrushe
se blíží taky díky táhlým vokálům za hlavním, jemně folkovou melodickou kytarou a emotivními
gradacemi z ticha k slzám. v některých momentech jde sice, alespoň jak to cítím,
"pouze o zuřivé rytmické hraní bez silnějšího nápadu", nekontrolovatelná vášeň je
ale na živo přece mnohdy to nejlepší. z víceméně stálých hostů a poločlenů se nejvíc
těším na mandolínu víta hanulíka, a violoncello pavla bartoše, který ještě bohužel
na většině nahrávek nefiguruje.
pokud se nedostanete do bazaru, třeba proto, že dáte přednost templu a francouzskému
večeru, nalaďte si aspoň později český rozhlas ostrava – v pořadu harenda bude
zřejmě část koncertu přímo z klubu jako bonus rozhovor.
blink::
two men whose love's music:: www.twomenart.net
vesna foto: web kapely
|