jakub noha působí hudební scéně od poloviny sedmdesátých let. jeho tvorba nikdy nepatřila do folkového mainstreamu. v zastupu kolegů se přesto neztrácí. ať už sám s kytarou
nebo se svým nohabandem hraje písně lyrické leč ne unylé.
před lety ho kterýsi hudební kritik přirovnával k springsteenovi či neilu youngovi. sám jakub noha shrnul hraní své i kapelní takto: "a kdybych měl teď nějak charakterizovat náš styl, tak bych asi
nesměle řekl, že se pohybujem někde na rozhraní folku, blues a rocku a možná i něčeho tvrdšího. od té doby, co je u nás bubák, dostává to občas takový trochu jako hendrixovský charakter.
já sám mám rád syrovější, razantní zvuk kapely a nějaké stylové škatulkování mi moc nesedí. považuju styly spíš za výrazové prostředky a rád přeskakuju z jednoho do druhého, takže, když nás
někdo slyší poprvé, tak někdy i užasne." pro posluchače však není důležitá škatulka, ani přirovnání, ale osobní živé setkání s hudbou.
"jakub noha je klasika z našeho mladšího pradávna, která vrostla do dneška a je pořád inspirativní, láká pořadatel čtvrtečních folkových večerů v parníku milan kaplan a zdůrazňuje, že "jeden z mála
(nebo snad jediný), jehož písničku do svého repertoáru převzal vlasta redl."
ve čtvrtek lze očekávat průřez tvorbou. od písní z pásma na prahu po songy z zatím posledního dvojalba lovec chvil z roku 2021 které jakub noha nahrál sám ve svém domácím studiu.
každopádně bude ten večer v parníku stát za to!
linky::
jonáš foto: dudu
související články:: |