pátek::
po loňském prvním ročníku colours of ostrava jsem byl, myslím nejen já, natěšen na ten letošní. zkusím zběžně shrnout mé sporadické poletování mezi scénami a zformulovat ho do smysluplného čtivého útvaru.

festival jsem zahájil na černé louce scénou čas, kde zrovna hráli ostravští kryštof. ač jsem je naživo ještě neslyšel a jejich tvorbu v podstatě neznám, musím uznat, že to kapele docela šlapalo. marně jsem čekal na horolezecké kreace ve šplhu po lešení frontmana richarda krajča, o kterých jsem se náhodou dověděl a chtěl je srovnat s podobnými pokusy mladého bona voxe, které jsem shlédl někde v tv, ale nedočkal jsem se. co se hudby týče, tak jediný song, který jsem poznal byl tramvaje, kde jsem bohužel postrádal švejdíkův druhý hlas. nicméně krajčo si s tím obstojně poradil. ze srandy zavedu stupnici od jedné do pěti jako ve škole, přičemž kryštof ode mne dostávají 3.

přesun na stodolní ještě před skončením kryštofů mi trval něco málo kolem dvaceti minut. minul jsem dlouhé fronty jak u vchodu na černou louku, tak při vstupu na stodolní. již v tuto chvíli jsem tušil, že návštěvnost bude velká. na hlavní scéně spektrum zrovna bavil jiří schmitzer. jeho vystoupení mi připadalo jako jedno z mnoha zpestření celé akce. jsem pro různorodost, tudíž mi písničkářství v jeho podání mile zvedlo náladu. známkuju za 2.

krátkým přesunem na stodolní fórum jsem shlédl i kousek vystoupení slunečního orchestru. jejich tvorbu bohužel taktéž neznám, nicméně osoba frederika janáčka zaručuje nasazení a um v koncertní podobě. to se potvrdilo a celé bych to charakterizoval jako jeden velký jam. dávám 2+.

asi nejen já byl zvědav na hlavní hvězdu dne gorana bregoviče and his wedding and funeral band. asi nejen já byl překvapen tím, co viděl a slyšel. asi nejen já měl místy rozporuplné a zmatené pocity. asi nejen já nakonec vystoupení považoval za opravdu velké - v pravém smyslu toho slova. co více dodat. ač jsem koncert neviděl celý (odskočil jsem si na černou louku), závěr jsem ještě stihl a ten byl scénický, velkolepý ba fantastický. většině asi známou skladbu kalašnikov zahráli nakonec v silném nasazení, až mráz běhal po zádech. bylo milé a kladné, že se chytlo i publikum a musím konstatovat, že vídávám kolem sebe stále častěji inteligentní posluchačstvo, což je jen dobře. jinak východní evropa má u mě 1-.

zmíněný rychlý skok na černou louku byl opět na scénu čas, kde vystupovali mí oblíbenci the ecstasy of st.theresa. taneční hudbu nemám rád a nikterak ji nevyhledávám, přestože je tahle partička do ní asi zaškatulkována. katka winterová byla v dobré náladě a jan p.muchow podal standardní výkon - vyřkl by kritik. já ale přitakám. lidi se bavili a o to šlo. samotné prohlášení na konci "my jsme si to užili, doufám že vy také" hovoří za vše. koncert končil za tmy a světelné efekty na scéně začínaly plnit, ve spojení s takovouhle muzikou, svou pravou úlohu. nuže za 2.

poté jsem se přesunul kousek dále do farské zahrady, alias na silesia fórum. vyhrávalo tam veselé reggae v podání polských tumbao. bylo to příjemné a geniální bylo, v tomto malém rádoby amfiteátru, se posadit na instalované lavice. což jsem nejen já znavením učinil a mohl si koncert vychutnat vsedě. pohodová muzika v podání pohodové kapely - ideální stav. u mě za 2-.

ve farské zahradě už jsem zůstal do konce, po polácích přišli na řadu (nejen) moraváci z hranic, a to november 2nd. hudební šmrnc, klidný drajv, pohodový písničkářský rock v angličtině v podání sympatické saši langošové - tak bych to asi nejjednodušeji vystihl. kytarista oděn v triku "hey" dával ve známost, že spříznění s touto kapelou je více než přátelské. dokumentuje to společné vystupováni, či předskakování novemberů na turné polských hey. koncert hodnotím za 2.

v pauze jsem si odskočil do algida stanu na vystoupení kapely nierika. přítomnost jana p.muchowa v publiku naznačovala, že se tady děje něco zajímavého. a byla to pravda - tok melancholie elektronických a akustických instrumentů proplouval nocí a člověk by nejraději zavřel oči a poslouchal a poslouchal někde mimo realitu. příjemné spestření a pro mne nový objev za 2+.

ve farské zahradě po novemberech opět nastoupili poláci - již zmiňovaní hey. byl to pro mne malinký vrchol celých letošních coloursů, takže jsem byl solidně natěšen. kapela nezklamala a její nasazení v tak pozdní dobu, na takové menší intimnější scéně se slabší aparaturou a bohužel před hrstkou skalních fandů, kteří ještě vydrželi (nebo nebyli zrovna na stodolní na -123min.) bylo o to větší a silnější. syrový hlas charismatické kasi nosowske a tvrdá muzika vnesla do již značně znaveného publika jakousi oživující energii. polština v textech nikterak nerušila, ba naopak dávala skladbám jakousi jinou podobu. vystoupení nebylo příliš dlouhé, o to ale myslím si kvalitnější. ač kapku zaujatě, přesto si nemůžu pomoct a dávám za 1.

sobota::
v sobotu jsem byl nucen přijít o něco později, takže jako první věc jsem shlédl až britské oi-va-voi na scéně spektrum. a řeknu vám, to jsem nečekal! už málokdy se mi stává, že mi něco nového a neznámého padne do gustu naprosto na míru. u tohoto seskupení se mi to stalo. mnohdy teskné písně za podpory trubky či houslí se střídaly s těmi rychlejšími - ale ne až zase tak zbytečně tanečními ve smyslu elektroniky. všeho s mírou a všeho s kvalitním přístupem a zvládnutím. opravdu něco - za 1 bez rozmýšlení.

přes stodolní fórum, kde zrovna dováděli (za silné podpory fanynek) robson, jsem se přesunul na moment do algida stanu na veneer. tito slováci mi trošku připomněli včerejší nieriku a scéna algida (zpočátku mnou opovrhovaná) mi nabídla další příjemný objev. to by mě nenapadlo, že já se nakonec dám ještě na elektroniku! :o) ač jsem koncert neviděl celý, dávám směle 2.

ve farské zahradě jsem ještě zastihl mnou očekávané vystoupení sui vesan. tato milá, klidná, kladnou energii vyzařující slovenská písničkářka častovala publikum svým hlasem podpořeným akustickou kytarou za jemné podpory bubínků. vystoupení dokonale pohladilo na duši mě a určitě všechny okolosedivší. známkuji 2.

a opět přesun zpět na scénu čas, kde zrovna začínali te vaka z polynésie. hudební směs s tradičními prvky a moderními zvuky západního světa, podpořený tancem krásných tanečnic na pódiu. výtečná scénická show za podpory světelných efektů umocňovala dojem přítomnosti tichomoří přímo na černé louce. opravdu zážitek jak hudební, tak zrakový. dávám 2-.

závěr festivalu jsem se rozhodl strávit na stodolní, přesněji na hlavní stage. tam začínali zrovna j.a.r. budu asi jeden z mála, ne-li jediný, kterému se koncert vůbec nelíbil. nevím, zda to je mou averzí vůči některým členům tohoto humorného seskupení, nebo hudebním projevem samotným. každopádně funky styl ve spojení s jakýmsi pseudorapem není moje krevní skupina - pokud to co jsem slyšel můžu takto charakterizovat. musím ale dodat, že muzikantsky to bylo na vysoké úrovni - bohužel muzikanti (mimo romana holého) byli asi u tohoto vystoupení jaksi podřadní a nevím, zda si jich vůbec někdo všim. docela nyní zpětně lituji, že jsem raději nešel na černou louku na israelskou shevu. takže podle mně bohužel za 4.

poslední třešničkou na dortu byli britští kosheen. milá, sympatická a stále usměvavá sian evans s kytarou na krku podpořená bandem, hrajícím - no působilo to tak na mě - prostě pop. bylo to bezvadné, publikum dokonale vděčné, ale abych pravdu řekl, čekal jsem trošičku více. možná jsem byl už zmlsaný onou žánrovou pestrostí celého festivalu, kdo ví. vystoupení trvalo bohužel krátce, jelikož vyšlo později najevo, že kytarista měl nedávno vážnou autonehodu. díky za nasazení a snad někdy příště. dávám 3+.

tímto pro mne festival skončil, protože už jsem neměl sílu pokračovat ještě na černé louce. co říct na závěr? colours 2003 byl pro mne bez větších výhrad parádní akcí, s výtečnou atmosférou a samozřejmě hlavně kvalitní hudbou. mnohdy je mnohem lepší zajít si na neznámé věci a objevit něco nového, než omílat stále ty své zaběhané favority. to je rozhodně na coloursech (a v budoucnu určitě bude) to hlavní a zásadní. těšme se tedy na další ročník(y). král je mrtev, ať žije král...

trembi
foto: dudyn