havířov je vůbec taková zvláštní vesnice. kluby se tu zavírají jako na běžícím pásu,
kapely vznikají mezi paneláky a když se některá z nich náhodou dožije neskutečných deseti
let, přidává déle než hraje, takže s ní nakonec mám vlastně trochu tříštivý dojem. na
druhé stranu, klobouk dolu vůči celé show, co si kluci navíc vymysleli sami, neboť
s dosavadním managementem rozvázali vztahy těsně před turné. všechno tam bylo
a ještě něco navíc. duet v pan sen s ivou frühlingovou, bubínky jardy blahuty,
basovka marka sloniny a svérázné
raperské vystoupení, přesně v tom jeho familiérně
letmo zábavném stylu, posledního z tří přizvaných ex-kryštofů, lokální hudebně-divadelně-pivní
ikonky pavla studníka havířovský koncert přímo lemovaly sentimentalitou. holt, deset
let je dlouhá doba, že jo.
co se playlistu týče zazněly téměř všechny etablovanější věci, zkrátka tam i zpátky,
napříč třemi alby plus ne jedna nekrofilní záležitost pro skalní kryštofácké fans tak
trochu evokující poslední koncert před zavřením svině (pozn. místní vědí a zbytku to
může být stejně jedno). tzn. startovní kryštof, duppa gruppa, bílí ptáci se špetkou
polských ale i svérázně podaných lidových písní. to vše volně skombinované s krajčovými
oblíbenými cajdáky vodné stočné, zrcadlení, srdce a tak. všichni měli bílé košilky,
černé elegantní gaťky s bílými proužky, hopkali tam jako šílení, richard se sápal
na konstrukci. i tak se pro mě jednoznačnou hvězdou večera stal pouze a jenom, dík
svému napůl šílenému lascivně mimoňskému vlnění se s kytarou za zády i před nimi,
evžen hoffman. o to víc mě překvapilo, jak se na tiskovce jenom tiše usmíval a kýval
hlavou. asi únava, nebo dojezd. o křest se pak ochotně postarali dlouholetý kamarád
aleš juchelka a escapeman libor lisý.
jestli kdysi mardoša říkal, že se proudící ulička lidí vždycky neomylně vytvoří
v místě, kde se na koncertě usídlí, můžu si s klidným svědomím zaparafrázovat,
že v místě, kde stojím já se skoro vždy uhnízdí parta šílených fans s ďáblem v těle.
ty holky z aerobiku byly ze začátku tři, ale pak se v nepozorované chvilce začaly
množit. celé to korunovala jedna od očka jedenáctiletá slečna, s tím jestli "se
může přidat, aby si ten koncert taky tak užila". bohužel dál už jejich příběh
neznám, protože jsme se vydali protisměrem skrz masy dozadu. a to jsme na umakartech
začínali tak ve čtvrté řadě.
á propos: nestává se často, aby někdo měl jako podpůrnou předkapelu pány švejdíka,
muchowa a neuwerthy. zvláště pak, nachází-li se jeho rodiště v těchhle východních
souřadnicích. umakarty jsem si v neděli hodila do poloprázdného pytle, s nálepkou
"blížit se dokonalosti" a za ten týden se to fakt nezhoršilo. naopak, nakonec mě
bonusově překvapili, že jim to stadiónově pro větší a tedy i hudebně rozptýlenější
dav zní ještě o něco lépe, pakliže to vůbec jde.
suma sumárum, vytahovat všechno pozornosti hodné by stejně bylo až nestravitelně
dlouhé (správně, takové je to už od druhé věty) a ukrutně nudné. rovnou na dvd,
nebo nějaký slušivý tv dokument bych to viděla. asi tak mezi 17-18 hodinkou k večeru,
na silvestra na čt2 (pod líbivým titulkem akce kryštof aneb ať se práší za kočárem)
budou mít ti samolibější možnost se ještě jednou uvidět a připomenout si jaká to
oslava vlastně byla. hodně štěstí!
ludva foto: strictly blue
související články:: |