"od zastávky pudete po cestě, za esíčkem je
hospoda u dluhoše, za hospodou doleva a tam už to je..." a bylo. v sále
místního družstva, pěkně na parketách, umakartové stoly, bečkové
pivo z plastu - zkrátka idyla. po necelých dvou hodinkách po
plánovaném začátku akce začala s hraním ostravská "grunge" kapelka
nausea (slovník cizích slov říká: nauzea = pocit nevolnosti,
nutkání ke zvracení. k ničemu podobnému během vystoupení naštěstí
nedošlo...). čtveřice mladíků zahrála ráznější bigbít se slušným
nasazením (nadšení kapely přeci jen mnohdy značně klesne, když
publikum čítá něco kolem desíti posedávajících individuí - ostatně
ani při produkci dalších kapel nebyla situace o mnoho lepší - návštěvníků
přišlo pomálu a i ta hrstka, která se na této vypečené akci sešla,
byla rezervovaná i při nejpříjemnějších podmínkách).
další kapela funky punch quartet z havířova
(tady na colchoz festu spíše jazz punch trio...) zahrála sadu jazzových
skladeb různých interpretů - inu pohodová muzika, při níž slunce nadobro
zapadlo za polaneckým družstvem.
brněnští rhodian přivezli své cd s názvem
fact or your fiction, vlastní kouř a nepříjemně blikající světlo.
zahráli velmi přesvědčivý koncert - směsice hc a elektroniky (v pozadí
jim neustále tucal sampler), škoda jen, že cd, které obdrželo prvních
20 návštěvníků (a já byl mezi těmi šťastnými), kteří se přitrousili v prvních
dvou hodinách festivalu, není tolik energické a živé.
poslední z kapel, které jsem byl s to shlédnout, byli
ostravští strait jacket (očividně miláčci zdejšího publika) -
hard rock budící poněkud rozporuplné pocity co se týče autentičnosti
výrazu a vystupování, každopádně jim to šlapalo moc pěkně.
to už se chýlilo k jedné hodině, diváci z části
usínali, z části upadali do alkoholových mdlob (což z části způsobil i fakt,
že došlo pivo a poté postupně i různé tvrdší alkoholy). jeden z organizátorů
nás záhy zavezl autem až domů (tomu říkám festivalový servis) - tímto mu díky.
nuže colchoz fest se jevil jako tradiční podnik s takřka
rodinnou atmosférou. dojem akci kazil snad jen nízký počet účastníků a z toho
plynoucí potíže se zvukem, kterému roztroušené postavy nikterak nepomáhaly s lomem.
nakonec bych rád vyzdvihnul zajímavý podnik jednoho z organizátorů s názvem
"slyšíme do sta let", v jehož rámci byla zájemcům rozdávána vata. třeba se to
chytne i na dalších akcích... krysa
foto: krysa 
související články:: | 
