v neděli a pondělí do parníku zamíří (chtělo by se říct) legendární přerovský písničkář, skladatel, textař, kytarista, zpěvák, aranžér (pomáhal při nahrávání nohavicovi, ale i fialovi nebo bří ebenům atd.) karel plíhal. za svůj život prošel ale i hrabalovskou hrstkou několikerých rozličných povolání včetně konstruktéra, topiče, majitele nahrávacího studia a když už tak už - i herce (ve své životní roli v zelenkově roku ďábla je mírně nezapomenutelný). a ano, sólově hraje téměř čtvrtstoletí.

když se mluví o plíhalovi, bezmála každého napadnou výrazy jako autenticita, nenahraditelnost, citlivost, lidský humor (je libo jemnější, nebo drsnější), poetické nahlédnutí do hlubin autorovy duše, sdílnost. ti, jenž chodí na koncerty, si automaticky vybaví nejen písně, ale i všechny ty říkanky, básničky, milé prupovídky, jimiž jsou skladby propleteny.

letošního jara se plíhal skrze koncerty v olomouci a na telči ohlédl 25 let zpátky. po kainarovském cd nebe počká se tak jeho fanouškům dostalo hned dvou titulů mapujících všechno to, co si pod jeho jménem lze vybavit (i to co ne, neb na discích byly k mání i písně dosud nevydané) - neopakovatelnou poetiku, roztomilou nesmělost, osobitost.

jednoduchost korunovaná na upřímnost a jemnou jedinečnost projevu se u plíhala dostává ke slovu víc než u jiných písničkářů. příjemným zvykem bývá i tradičně holá scéna pouze s mikrofonem, židlí a stojanem na kytary, rozsvíceno co možná nejvíce. říká se, že rád vidí na posluchače, a pak taky, že se nerad fotí (nějaký zvyk folkařů - viz. trable s radůzou?)

v poslední době jste si rovněž mohli všimnout (od kainarovského alba), že čím dál tím častěji nahrazuje akustickou kytaru její elektrickou kamarádkou. neviděla bych v tom invenci, možná praktičnost, malou změnu, ale odklon od tradična tklivých, depkoidních a (jak se říká) tolik upřímných odrazů vlastní duše v žádném případě. abych tak řekla, pakliže jste citlivé duše toužící po nějakém tom něžném, vtipném slůvku, určitě si koncert nenechejte ujít.

blink::