ne, na jeho hudbu se nedá pohlížet z formální stránky. můžeme si říkat, že je to
nu-jazz, acid jazz, fusion jazz... ale to, co dokáže erik truffaz spojit, je
svobodné. hudba jeho quartet je v mnohých bodech překvapivá: bicí umí být nositeli
rytmické esence i výpravně melodické. marcello guiliani se ke své base staví tanečně,
wha wha groove, a má to výrazně chytlavé důsledky. a jednotlivým, povětšinou dlouhým
lámaným skladbám orientovaným dovnitř, dával závoj erik - hravá zkušenost sama. ploché
délky, stupnicové výjezdy do dráždivých výšek a detailní gradace – tím rafinovavě
rozdával i prostor pro vnímaní nepopsatelného fender piána mistra patricka müllera.
a to, co na albu může znít étericky ale plytce nebo umírněně, bylo naživo strhující.
zvuk v plném fabricu byl pětihvězdičkový, nikdy nebyl lepší – jako kdybyste šli do
3d kina a nasadili si speciální brýle – viděli/slyšeli jsme nový rozměr.
a pod všechny reggae synkopy, prosakování dubu nebo další libůstky stimulujícího
ražení dokázal erik truffaz ukrýt tajemství. hrál opravdu tajemně, echotvárně. ne
zastřeně, ale ani otevřeně. tak jsem to vnímala. erikovo splynutí s trubkou je
intimní a pozoruhodné. stejně jako jeho vyváženost a cit pro spojení světů zvuků.
všechno bylo smysluplné a smysldávající.
jeden z milých momentů koncertu bylo česky přiznané vyznání "jsem rád, že můžeme
hrát tady v ostravě." i sólo bubeníka spojené se soft-beatboxem stylově uvolnilo.
jako poslední přídavek uvedli svou najazzlou verzi slavného francouzského jt'aim a rozloučili
se. důležitý byl ale i úvod: děkovalo se panu pavlu giertlovi z parníku, který
et q přivezl. za všechny ty lidi, kteří byli stejně dokonale nadšení, díky zas a znova!
vesna
foto: krtkov.webz.cz 
související články:: |
