netradičně ve čtvrtek, oproti obvyklému úterý proběhl poslední
(jaká škoda!) koncert z cyklu bez hranice. slovensko tentokráte
zastupovala zpěvačka suí vesan se svým perkusistou, jehož jméno jsem bohužel
přeslechla. jak je suí vesan známá v zahraničí jsem už napsala v pozvánce,
stejně tak i o tom, jaké prvky a inspirace různých žánrů a stylů její
hudba obsahuje. myslím si ale, že ona nijak zvláště neřeší,
jaký je ten či onen prvek, je-li tato inspirace taková nebo maková. hraje a zpívá
prostě tak, jak to sama cítí.
nejeden kytarový mág by se podivil, čím vším se
dá hrát na kytaru. suí používá různé kartáčky, metličky a další jiné
předměty, jež jsem
bohužel nebyla svým slabým zrakem sto identifikovat. ale byla jsem
překvapena, jak působivě to vše zní, kytara jako by ožívala, každý zvuk
byl na svém místě.
než jsem slyšela suí vesan, měla jsem poněkud
omezené představy o tom, co všechno se dá lidským hlasem vyjádřit.
teď už vím: zvuky,
obrazy, pocity... a to vše i beze slov. její hudba má meditační
účinky pro toho, kdo chce a poddá se jí. kromě vlastní tvorby si suí
střihla i pár slovenských lidovek a slyšeli jsme i "kousek" z indie.
jako bonus jsme dostali od této milé, drobné ženy pár užitečných rad do
života a po přídavku už na pódium přiletěl létající koberec.
tato sedmičlenná skupina se tak tak vměstnala
na pódium se všemi těmi svými bubny a bubínky, ale nakonec zbylo i trošku místa zpěvačce
kláře minarčíkové k tanci. když začali hrát, moje první myšlenka
byla ta, že takhle nějak to zní, když se letí na koberci. nebo alespoň tak
nějak si to představuju. skupina o sobě píše, že hudba a tanec jsou
jim přirozeným prostředkem k navození transu a vnitřnímu uvolnění. musím
říct, že to opravdu funguje.
létající koberec dělají jen minimální pauzy mezi
skladbami, dá se říci, že hrají téměř nepřetržitě. za což mají můj bezmezný obdiv,
neboť mě by po takové době bubnování zemdlela nejen ruka. a jakéže
to nástroje můžeme slyšet při letu na koberci? bubny, indiánské bubny,
brumle, samply, klarinet, zpěv a další nástroje, jejichž exotické názvy ještě nemám v malíčku.
skupina je jistě na svých koncertech zvyklá na
tančící publikum, zde se však odhodlal jen jeden mládenec. nebylo to však způsobeno
výkonem kapely, ale přirozeným studem, který na publiku opět zapracoval.
přesto jsem přesvědčena o tom, že z boomerangu neodcházel nikdo, kdo
by litoval peněz, nebo času na tomto koncertě stráveného. alča
foto: alča 
související články:: |
