na práci reportérky miluju tu možnost přinášet lidem dobré zprávy. a pokud se vám stýská po festivalech, není vám po vůli, jak škaredě nás, místní, ošidil febiofest, a nemůžete se dočkat léta pro jeho bohatý program, čtěte: mám pro vás úžasnou novinu!

můžete shlédnout na 50 filmových klenotů během pěti dní. sympatické, viďte? když zjistíte, že akreditace stojí příjemných 450,- a že na reklamním letáku upozorňují na prvotřídní atmosféru a pivo, musíte se začít usmívat. a přidejte si k tomu výbornou hudební dramaturgii koncertní části festivalu a radujte se!

osmý ročník kina na hranici je pečlivě vyváženým a kvalitním programem ještě o dost slibnější, než by bylo nutné k jásotu. krátkometrážní skvosty, retrospektivy, to nejlepší a nejumělečtější z polského filmu posledních let, archivní kousky z historie "erotických" snímků, novinky nejen českého plátna, šílení i štěstí... já osobně z filmové přehlídky okomentuju jediné: neobyčejný nápad spojit živou hudební improvizaci s němým, silně emotivním starým filmem (mnozí teď možná vzpomenou na metropolis). měla jsem to štěstí prožít si detektivní grotesku z 20.let kot i kanarek s dramatickým podkresem geniální polské elektro-grupy oxy.gen, a na něco takového jako jsou gramce se smyčci během noci v zámku hrůzy se v životě nedá zapomenout. tentokrát půjde o film erotikon gustava machatého z roku 1929.

já se teď chci ale rozepsat spíše o doprovodné části: výstavy, semináře, koncerty a underground. první zahajovací den je slušně nabitý a náročný, takže večer možná leckdo uvítá stodolně profláknuté praskání rosti petříka: pravá vynilová diskoška květinových a revolučních let - tomu se říká aktivní odpočinek. lákavější mi ale přijde čtvrteční večer - název projekcí hovoří za vše: "skrytý půvab českého videoklipu". a v pátek se už jede ve velkém. moimir papalescu a jeho nihilisti loni zklamali odstoupením z colours, a ostravě to vynahrazovali podzimním koncertem, o kterém se bude ještě dlouho mluvit. svým debutem analoge vodoo doslova ochromili kritiky postupně celého starého kontinentu, a v jejich "pokleslé dekadentní" image se zračí new wave, punková hrubost i dost nevtíravá elektronika. vdechli rytmus u nás mrtvému stylu electroclash. sami tvrdí, že se cítí být součástí taneční scény stejně intenzivně jako součástí intergalaktické federace. bez komentáře. v nezměněné, naostřené podobě a jako uctívaní alternativci udělaj z pátku sobotu, ani nemrknete...

a v sobotu se chystá něco, co přednáším s obzvlášť nezměrným potěšením: vzpomenete si ještě na hudbu z filmu nuda v brně? "všechno se stane dneska v noci..." táhlé záběry na zašedlá nebesa, do toho charismatický hlas krajča a v pozadí jemné melodie a šansony, které bystřejší museli zaujmout. dalo mi práci zjistit, co to hrálo. eliščina malá tíseň. jinak řečeno kapela jana budaře, který se teď prezentuje lva jako poťouchlý trubadúr. vážně umí další. v jeho písních tísně se toho odehrává neskutečně mnoho. zpověď v textech, zhmotněný stesk a smutek, nostalgie, barová harmonie ušoulaných promarněných dnů, šansony i tesklivé hitovky. od všeho trošku - slza sem, slza tam. hodí se zmínit, že reporty z jejich ojedinělých koncertů vyznívají nadšeně a pochvalně. a ono se nevyplatí čekat dalších pár let, než zase přijedou na severní moravu!

no a aby si přišli na svý všichni, ještě později v noci je na programu jazz jak řemen: saxofonista, polský jazzový mág mikołaj trzaszka, který si rád zakládá kapely, přijede se svou novou formací ulisses IV.

takže co večer, to jiný šálek čaje. různorodost hudební části vkusně podtrhuje pestrost celého festivalu, za kterou patří organizátorům dík. konečně zase dostaneme dost prostoru kulturně se vyžít. a snad jen rada na závěr: vzhledem k vysokému počtu prodaných akreditací a jejich upřednostnění v případě překročení kapacity koncertních sálů bych doporučila pořídit si lístky co nejdřív. artu zdar!

blink::