mezi silná esa patřila retrospektiva filmů českého surrealisty jan švankmajera a polského herce marcina dorocińského. svou účast v těšíně přislíbil i miláček
českého publika jaromír hanzlík. bohatý doprovodný program nabízel koncerty např. české kapely vložte kočku nebo v polsku tolik oblíbeného
króla a jiných. výstavy a autorská čtení jsou již tradičně součástí přehlídky na obou březích olzy. v rámci letošní edice knh zavítal do těšína s výstavou
filmových plakátů i polský výtvarník andrzej pągowski. jeho výrazné grafické úpravy pozvánek do kina, ozdobily a dotvořily mnohé filmové dílo. i přes
nepřízeň počasí, které zvláště to poznamenalo účast v prvních dnech přehlídky, do těšína dorazilo velké množství (převážně polských)
návštěvníků. v souvislosti s výše uvedeným bylo nakonec letní kino situované původně na břehy řeky olzy přesunuto do polského národního domu. to byla
však jediná změna oproti plánu.
jan šankmajer / foto: čtk
nesoutěžní filmová přehlídka v česko-polském těšíně letošním ročníkem opět potvrdila, že polská filmová produkce je násobně lepší a silnější než ta naše.
rozsahem témat, suverénním režijním vedením a hlavně pestrým výběrem témat a žánrů, kterým se polští filmaři věnují. obecně lze shrnout, že polská
kinematografie není zatěžkána jhem filmových škol a filmaři se nebojí originality. za česko-slovenskou reprezentaci mohu vyzdvihnout pouze dokumenty, a to
díky bohu za ně. v těšíně byly také uvedeny koprodukční novinky vzniknuvší na území středoevropského prostoru. jednalo se vesměs o zavedené a silné
autory – sergej loznica, györgy pálfi, lászló nemes a jiní.
jedním z témat filmové přehlídky bylo 30 let svobody. s tímto tématem byl spojen výběr tematicky spřízněných filmů, diskuzí a pomyslných vrcholem byl velký
koncert svobody na polském náměstí. na první pohled nezáživné téma "svobody", potažmo pádu železné opony ve střední evropě, v uváděných filmech a dokumentech
silně rezonovalo. například v novém českém dokumentu king skate (2018) šimona šafránka, který dokumentoval vznik a vývoj fenoménu skejtování v československu,
byl až v druhém plánu nastíněn význam svobody a o to jeho vyznění bylo silnější. podobných příkladů by se našlo vícero. silným zážitkem nejen filmovým,
byl dokument mladého slovenského tvůrce tomáše krupy dobrá smrť (2018). tento dokument velmi citlivě a civilně mapoval poslední měsíce ženy, která se
rozhodla dobrovolně ukončit svůj život. po zhlédnutí celé stopáže dokumentu jsme se zatajeným dechem prožívali autentické poslední okamžiky hlavní aktérky.
dokument otevřel důležitou diskuzi na téma eutanázie.
marcin koszałka / foto: adam golec
poslední dva ročníky knh si předsevzaly představit filmové školy v polsku a česku. představena byla již pražská famu a lodžská filmová škola; v tomto
roce bylo zaostřeno na katowickou filmovou katedru krzysztofa kieślowského (writv). dlužno dodat, že tato poměrně nenápadná filmová instituce není nic
dlužna svým věhlasným kolegyním. tuto univerzitu například absolvoval marcin wrona, který měl našlápnuto k velké kariérě, kterou dobrovolně ukončil v roce
2015. v těšíně byl uveden i jeho studentský film czlowiek magnes (2001). ve třech blocích byly představeny krátké filmy absolventů slezské univerzity. ze všech
uváděných filmů bylo znát, že přístup polských filmařů je velmi osobitý. dalším úspěšným absolventem je režisér a kameraman marcin koszalka. jeho krátký
dokument takového krásného syna jsem porodila (1999) způsobil v polském dokumentárním filmu doslova revoluci. jeho film pracoval s prvky "reality tv" mnohem
dříve a radikálněji, než vstoupil tento fenomén v obecnou známost. marcin koszalka s výpravou pedagogů a bývalých spolužáků z writv po filmových blocích
besedovali. představili institut writv; jeho historii, práci studentů a obecně principy, které jako pedagogové zastávají.
neodpustím si poznámku čistě osobní, plnou subjektivních dojmů. kino na hranici je příjemná a dobře se rozvíjející kulturní událost. z původního nápadu
pouštět si české a polské filmy vzniklo něco živého, organického a vyvíjejícího se. můžete shlédnout naprostou filmovou klasiku na velkém plátně, což
není málo, ale také může v jednom týdnu skutečně postihnout to nejlepší ze středoevropské kinematografie. a to vše nenásilně, bez slavnostních rudých
koberečků a nedotknutelných filmových hvězd. v těšíně je všechno na dosah ruky – tvůrci, herci, publikum a samozřejmě krásné rozpolcené město. nadto
máte jako diváci unikátní možnost reflexe. můžete sledovat české filmy se zahraničním publikem a pozorovat jejich reakce. člověk se leccos
dozví o sobě, o nás a o naší kultuře.
martin šenkypl
foto: čtk a adam golec 
související články:: |
