do vítkovic jsem se dostal pozdě, takže jsem prošvihl předkapelu a do již zcela zaplněné čez
arény vstoupil před devátou. to zrovna z reproduktorů vyhrával frank sinatra a někteří lidi na
ploše se oddávali tanečkům. přesně v devět zhasla světla a po tmě se na pódium za burácení
publika, vkradla celá pětice deep purple. scéna za hudebníky byla tvořena jakoby oponou,
na které byl motiv bookletu z poslední desky. perfektní osvětlení, žádné special efekty, spíš dle
hesla v jednoduchosti je síla. všiml jsem si umístění bicích ve stejné rovině jako kláves, jde
vidět, že stará garda má v kapele asi stejné postavení :)
koncert rozpočali starou dobrou blackomreovkou pictures of home, rozhodně se s ničím
nepárali a již v prvním songu se se svými sóly vystřídali skoro všichni protagonisté. při sólech
dona aireye na klávesy vždy ian gillan gestikuloval do publika a pobízel všechny, ať napodobují
hru na klavír s rukama nahoře. z mého vyššího stanoviště to pak byl náramný pohled na celou halu.
v úvodu zazněla i bouřlivá into the fire, kdy tyto slova gillan vždy zařval s takovou
vervou, že nebyl slyšet ani dav zpívající okolo. nádhera. u následující strange kind of
woman hala bouřila refrénem ...i want you, i need you. musím zopakovat, že
skoro u každé písně se konala neskutečná zcela improvizovaná sóla, ve kterých se všichni
naprosto vyžívali.
v další části gillan zavelel něco ve stylu "...looking to the future" a to byl předzvěst
skladeb z poslední desky. musím říci, že ji nemám až tak naposlouchanou, ale pecky jako titulní
rapture of the deep nebo wrong man jsem bez problému identifikoval. vrátím-li
se k sólům, perfektní bylo to od steva morse. kužel světla svítící jen na něj, jeho stín na reprobedně
za ním a um tohoto nástupce ritchieho blackmorea byla devizou neskutečného provedení. riffy
střídal jak na běžícím páse, vždy nasadil úryvek z nějaké známé i nepárplovksé písně (např.
sabbathy jsem tam tuším slyšel), nebo přešel v sólo z nějaké klasické hudby - prostě
paráda. u dona aireyho jsem zase poznal kousek z letu čmeláka, motiv ze spielbergova filmu blízká setkání
třetího druhu a dokonce zahrál část lidovky okolo frýdku cestička! tyto sóla se vždy s postupným
přidáním ostatních nástrojů zvrhly v neskutečný jam. psát o bravurním zpěvu člena zlaté éry deep
purple iana gillana by bylo jen nošením dříví do lesa. mimo zpěv hrál v některých písních i na foukací harmoniku.
koncert gradoval, nechyběly úžasné věci jako perfect strangers, space truckin',
highway star a samozřejmě závěrečná smoke on the water, kdy si dovedete představit,
co to udělalo s halou. na vydupaný přídavek jsme dlouho čekat nemuseli, kapela dala hush
a nesmrtelnou black night. child in time jsme se bohužel nedočkali. bylo 22.45, byl
konec...
co říci na závěr? slova jako vynikající, fantastický, úžasný tento koncert přesně definují. na
své si přišli hlavně starší ročníky, neboť párpli udělali opravdu solidní výlet do
minulosti. a že jsem jich tam takových viděl :) jinak pánové na svůj věk odvedli obdivuhodný
výkon, klobouk dolů. hraje jim to stále náramně, baví se tím a baví tím i nás. kéž by
to tak bylo u všech kapel! trembi 
související články:: |
