dělat předkapelu je odjakživa funkce tuze nevděčná, kapela kofe-in se ji
však zhostila poměrně dobře. po technické stránce hodně našlapaný ansámbl se
zajímavou skladbou nástrojů však v kontextu přednahrané rytmiky hudbu "jen"
provozoval, dlouhé skladby strádaly slabšími texty (zkažená - ta žena...),
nicméně vzhledem ke krátké době existence kapely lze očekávat vývoj k lepšímu.
tudíž narazíte-li na kofe-in někde v klubu nebo na festiválku a libujete
si v tanečních rytmech, doporučuji nepřehlédnout.
samotná monika načeva vplula na pódium v taneční náladě, kterou s ní
nepočetné a poněkud rezervované publikum příliš nesdílelo. scéna v boomerangu
vyhlížela neslavně - mužík v kšiltovce točí za změtí elektroniky a drátů poťákama,
brousí desky, žhaví lap-top; v pravém zadním rohu se kroutí zpěvačka, tu a tam
se dovlní do popředí. pohybovým projevem balancuje na hranici kýče. dj se snaží
seč může, hraje nápaditě, sampluje i živé nahrávky, čímž se nezakrytě blíží výrazu
portishead. někteří hosté odcházejí. já se snažím zaposlouchat, chvíli se držím, ale
nakonec to taky vzdávám. předělávkám nový háv nesvědčí, monice zase očividně nesedí
zpívat do prořídlých řad až na výjimky chladného publika (ačkoli její hlasový
projev zní vskutku zajímavě). celkový dojem z koncertu vyznívá více než rozporuplně,
částečnou vinu na tom nese i způsob nazvučení, kdy ve zvukové mase převládaly dunící
rytmy z gramofonů nad jímavým zpěvem moniky načevy.
inu, není vždycky posvícení...
krysa
související články:: |