petr bende má bezpochyby výhodu v tom, že jeho tvorba nestojí výhradně na
rádiových a televizních hitech. zatímco při koncertech anety langerové se snadno
získá pocit, že cover verze od garbage je minimálně o třídu výš než písně z vlastní
dílny, tak stříbrný ze soutěže česko hledá superstar 2005 se může prezentovat
v podstatě s jakoukoliv skladbou ze svých alb, a nemusí se bát, že by prohloupil.
anebo nudil. jeho směsice rockového drajvu, popové inteligence a do jisté míry také
folklórní naléhavosti je totiž předkládána ve velmi funkčním koncentrátu, který
přes spoustu energických výbuchů nezraňuje, ani nepálí. a co víc, umí rovněž pohladit
či polaskat.
všestranný hudebník z jihomoravských luhů a hájů si sice hleděl především pěveckých
partů a své kytary, nicméně se nebál usednout ani za bicí soupravu, respektive za
piáno. tyto "nástrojové změny směru" pak měly za následek fakt, že koncert nepostrádal
variabilnost, muzikantskou barevnost a de facto ani žádnou hudební ohraničenost.
návštěvníci tedy dostali na výběr vícero hudebních poloh petra bendeho a mohli tak
porovnávat, v jaké pozici je rodák z újezdu u rosic nejsilnější.
vystoupení rovněž nabídlo menší exkurzi do bendeho soukromí ("...píseň prameny
vznikla díky heligonce mého dědy. ten s ní během druhé světové války utíkal před
nacisty. no a po určité době se heligonka dostala do mých rukou..."). zároveň
fanoušek dostal jasné utvrzení v tom, že se bende rozhodně nechce stát lacinou
rychlokvašku a netouží po tom, aby na jeho koncerty chodila výhradně pištět načančaná
nezletilá kůzlátka, která zbaští vše, co jim pod nos naservírují média ("...jsem moc
rád, že na koncert přišli také zástupci starší a střední generace...").
k zdárnému průběhu koncertu přispívali také členové doprovodné kapely, kteří se
nesnažili zbytečně zviditelňovat na úkor svého frontmana, ale pochopili, že je
lepší své umění investovat ve prospěch celku. bende tak díky jejich přístupu získal
volné pole působnosti, které však nezneužíval pro své vlastní exhibice. také on
si dobře spočítal, že výkon jednotlivce roste s úspěchem celého ansámblu. jakmile
si to však situace vyžadovala, nebyl problém ustoupit do ústraní, a hlavní role
na pódiu převzali basák dalibor dunovský, kytarista daniel hlaďo, trumpetista karel
nováček, bubeník pavel bříza a klávesák borek nedorost.
poněkud neprofesionálně ovšem působilo poměrně časté vychvalování klubu parník a také
závěr koncertu poznamenala určitá nejistota, která se v podobě mírné rozpačitosti
následně přenesla i do publika. finální část setu totiž ze všeho nejvíce připomínala
"slavná loučení" dominika haška... jakoby muzikanti nevěděli, v jakém okamžiku a jakým
způsobem bude nejlepší skončit, takže docházelo k poměrně umělému oddalování koncertního
epilogu. což se jevilo jako zbytečné, protože o vítězích už bylo dávno rozhodnuto.
petr bende je zkrátka jeden z mála superstarových hrdinů, který neztratil svou
tvář a při pohledu do zrcadla se nemusí bát pokřiveného obličeje.
petr bidzinski
|