úvodní shape control ovšem předvedli akorát reklamu na zbytečnost a ztrátu
času. po hudební stránce, ve které převládaly sázka na melodii a tíhnutí k metalové
"všežánrovosti", si skupina nevedla špatně, nicméně pódiová prezentace se rovnala
nule. především vokalista promach devalvoval úsilí kapely. ten se totiž pohyboval
na trase "vlastní svět-kazachstán-vlastní svět" a působil dojmem, že vystupuje
jaksi z donucení. a podle toho také jeho výkon vypadal. navíc vyslovované rádoby
humorné hlášky měly k vtipné pointě stejně daleko jako mužská lyžařská štafeta
z keni k vítězství na mistrovství světa a spíše naznačovaly, jak to vypadá
s inteligencí mluvčího. škoda, snad příště.
poté už nastoupila jiná liga. kapela r.e.t. poprvé v ostravě představila
zuzanu ferfeckou-brezňákovou. to značí, "novou sólovou" zpěvačku (jako host se ovšem
objevila už na albu the dark at the end of the tunel), která před časem na
plný úvazek vystřídala původního vokalistu jaryna. ačkoliv se mnohé změnilo, hudební
tvář skupiny zůstala zachována. žádný úpadek se nekoná. nový materiál nadále překypuje
svěžestí a hudební zdatností. skladby oscilují mezi doom metalovou temností a rockovou
melodičností, přičemž zuzčin (do jisté míry expresivní a ne nepodobný načevě, což
bylo patrné především v jediné česky zpívané skladbě) vokál je ovšem vtahuje do
poněkud zářivějších vod. v závěru pak zazněla skladba sacrifice faith z legendárního
opusu ...in memories, kterou uvítali především znalci, protože mohli v duchu
porovnávat minulost a současnost kapely r.e.t.
v kvalitně odvedené práci pokračovali sad harmony. kapela vsadila především
na písně z aktuálního alba somnambul, které díky skunnyho nespoutanosti
dostávaly kromě melancholické vytříbenosti ještě další rozměr, a to prvek dramatický.
skunnyho přirozené šoumenství má každopádně daleko k náměsíčním projevům, nicméně
nakažlivé je. o tom žádná. krásně nakažlivé ovšem. a přitažlivé, chtělo by se dodat.
muzika sad harmony umí zkrátka navodit atmosféru, kterou si člověk chce mermomocí
připomínat. a nechce se jí vzdát. kluky nerozházely ani technickými problémy, se
kterými se ne vlastní vinnou potýkali, a svou hudební bárku v pohodě dokormidlovali
do cíle, kde na ně čekaly zasloužené ovace.
finiš pak obstarali dying passion. jejich koncert posunul čas do nedělního
dne, přičemž poklidné rockově doom metalové rozjímaní udělalo radost především těm,
co jsou naladěni na emocionální strunu. a že jich bylo. navíc se během vystoupení
šumperských bojovníků dala najít i jistá inspirace...
petr bidzinski
související články:: |