osmý ročník festivalu tauron nowa muzyka je pryč a s ním se rozpustil
i zbytek léta. je to tak snad každý rok, že nowa muzyka je posledním festivalem léta
a jakýmsi pomyslným koncem živé hudby pod širým nebem. takže léto je již nenávratně
v tahu, ale máme ještě čas na vzpomínání a rekapitulaci. osmý ročník jen potvrdil,
co jsem psal v pozvánce - perfektní
dramaturgie, malý festival, velké zážitky. když dojdou třetinkové vodky s malinovou příchutí,
tak nastupují redbully a motto dolního slezska - pozytywna energia - najednou získává
novou hloubku a význam.
stav první
čtvrtek 22.08.2013, wódka barmaňska, areál dolu wilson
čtvrtek dvaadvacátého srpna byl určen jako den ve znamení before party před celou letošní nm.
v hlavních rolích vladislav delay a jazzoví pohůnci badbadnotgood z kanady. místo konání, szyb
wilson v důlním městečku nikiszowiec. důlní městečko i samotný důl wilson byl malebný, o tolik
jiný než naše ostravská důlní architektura, je vidět že katowice byly prorostlé důlním průmyslem
skrz naskrz. samotný szyb wilson (chápej důlní věž), slouží jako multikulturní prostor, převážně
jsou tyto prostory užívány jako galerie. s tím souvisel i čtvrteční koncert, který měl propagovat
současnou vernisáž polské umělkyně julie daukszaové, jenž prezentovala cyklus obrazů pod hlavičkou grey motors.
koncert vladislava delaye proběhl v dost špatné atmosféře. začal hrát dle programu téměř přesně
v osm hodin a v tu dobu bylo v sále velmi skromné množství lidí (zvláště vezmeme-li v úvahu velikost
szybu wilson, kde není problém dělat akce pro stovky lidí). mnohem horší to bylo s postupně přibývajícími
lidmi, kteří očividně nepřišli na něj, ale na kapelu hrající po něm. lidé v blízkosti pódia se hlasitě
bavili a zkazili postupně rostoucí a gradující atmosféru, kterou pečlivě budoval fin sasu ripatti. ve výsledku
to ale nemohlo přehlušit noisevé pasáže plné temných hudebních ploch.
za mnohem větší účasti a většího kolektivního nadšení proběhla polská premiéra kanadských jazz-rockerů
badbadnotgood. musím říct, že oproti nahrávce se jejich koncert nesl ve strohém rockovém duchu. jazzové
prvky ustoupily a ze skladeb plných kudrlinek zůstal pouze math-rockový šraml poháněn neúnavným bubeníkem.
celkově spíše zklamání, ale pořád to bylo v normě, neotravovalo to. zamrzí jen to pořadí, delay by si
zasloužil pokročilejší hodinu a soustředěnější publikum.
stav druhý
pátek 23.08.2013, krupnik bialy s redbullem, dolina trzech stawów
pátek skýtal neskutečně silný line-up, tedy alespoň podle zvučnosti přizvaných hvězd: amon tobin,
venetian snares, jon hopkins, lfo, holy herndon a další. někteří hráli na tauronu již podruhé, jiní
měli premiéru. tak či onak, pokaždé je to poprvé, publikum se mění a i samotní hudebníci se vyvíjejí,
někdy začnou v důsledku velkého hypeu nudit. pátek byl až příliš lákavý, než-li zbytek festivalových
dní, což se projevilo na návštěvnosti: bylo plno. berme ještě v potaz příznivé páteční počasí versus
sobotní chlad a rádoby nevyvážené hudební menu, tak se není čemu divit, že sobotní publikum bylo
značně bloudící. nyní ale zpět k pátečnímu rozjezdu pro hvězdy.
páteční program skvěle odpíchl ir mmoth se svým nabuzeným setem který dusal tou dobou ještě neušlapanou
travnatou plochu pod little big stageí. jestliže mmoth předznamenal svým tahem na branku svižné a sebevědomé
hraní, tak holy herndon to vzala z jiného konce. rozpačitý set, ve kterém působila jako rozpolcená malá
holčička která, neví co chce, zanechal pocit pachuti. svůj excentrický vokální projev se snažila roubovat
na taneční plochy a jako celek to nemělo soudržnost. potlesk si samozřejmé vysloužila až poté co umlkla
její umělecká ambice a začala pouštět beaty. v lecčem to odhalilo povahu publika, lidé se chtějí prostě
bavit. nikdo nečeká velké umění pod stanovou plachtou na konci léta kdesi v polsku.
mladý brit vystupující pod akronymem darling farah byl přesně tím důvodem, kvůli kterému se rád vracím
na tnm. úplně neznámé jméno, od kterého jsem nic světoborného neočekával. a výsledek? skvělý
set, od začátku do konce, inteligentní taneční muzika. zahuhlaný beat tloukl skrze dusavé rytmy a nedal odpočinout
po celou délku hraní. dalším přímým zásahem na komoru byl set lfo, respektive jejího zakládajícího člena
geze varleyho. lfo formovali techno scénu devadesátých let a to nejen tu ostrovní, chycen byl i zbytek
světa. z dnešního pohledu jejich první dvě desky zní archaicky, dřevně. neodmyslitelně ale přispěli
k vývoji elektronické hudby na přelomu století. jenže devadesátky jsou pryč a svět plundruje dubstep
a jeho odnože. takže jak se s tím poprat si musel zodpovědět kdejaký interpret jenž zazářil v devadesátých
letech. lfo si ale jedou pořád svou přímou taneční linku a trendy na tom nic nemění - verleyho set byl
více než skvělý, dynamický, bez odkazů na minulost, hrdě stojící na prknech které znamenají taneční svět.
a ti ostatní byli prostě... jen fajn. venetian snares moc fajn nebyl, teda ne v tom tradičním chápání smyslu
toho slova. jeho drum'n'bass vytahoval kostlivce ze skříně minulosti a tvrdé jádro posilněno všemožnými
drogami putovalo s ním, já opouštěl zbaběle bojiště, je už přece dvacáté první století, nebo ne?
stav třetí
sobota 24.08.2013, krupnik bialy se vším možným, dolina trzech stawów
v sobotu to hned ze startu začal sázet jako smyslů zbavený mimetic. podotýkám, že hrál již v sedm večer,
nic to neměnilo na tom, že rozpumpoval redbull scénu jakoby nic. prořídlé publikum si rádo nechalo
naservírovat nekompromisní techno v jeho podání. velkou změnu tempa a nálady přinesl projekt resp.
kapela s živými nástroji a stejnojmenným zpěvákem v jedné osobě sohn. v sestavě klávesy, kytara, zpěv
a samply. sohn vytvořili velmi subtilní hudbu na pomezí písničkářství a náladotvorného šansonu. velká
množství spokojeně vrnících dívek plnilo little big stage jako by se jednalo o výprodej v mangu.
jamie lidell se stal nejvděčnějším sobotním interpretem na hlavní stagei. s mikrofonem v ruce a s kapelou
za zády byl nesmrtelný, alespoň po trvání jeho vystoupení, velká show plná velkých emocí, a nemyslím to
uštěpačně. na scéně poblíž food zóny pojmenované jako showcase tent o pár hodin později pohořel žel bohu
omar souleyman. zvukař ho pohřbil a nebyla šance, že by něco opravilo tak špatný úvod jako ten s nefunkčními
odposlechy. velká škoda, bylo vidět, že publikum očekávalo skvělou hodinku strávenou s šejkem z východu. po
šejkovi z východu zamořila areál třech jezer neskutečná zima, dosti podobná podzimnímu počasí. areál se
začínal velmi rychle vylidňovat a nemohl to změnit ani sid le rock se svým neutuchajícím setem, který
by roztancoval i koloběžku...
martin šenkypl 
související články:: |
