výpad třicátý šestý
frýdek-mistek, jablunkov (a moučník - ostrava)
22.11.1997 byla sobota. poslední číslo onoho roku bylo, tuším, odevzdáno: dopoledne jsme se sešli
před (tehdy ještě) přístavní 16 a nasedli do přibližovadla zn.renault, které o půldruhého měsíce později vévodilo
fotografii na straně 23 prvního čísla roku 1998.
historii několika desítek víkendů následujících 3,5 let si s dovolením necháme na jindy. 5.květen 2001 připadl
zase na sobotu: tu první zmíněnou jsme v teplicích začali naše mapování klubů v české republice. tu druhou
pak v jablunkově skončili. dál už nebylo kam jít: za horským hřebenem, který se vypíná přímo proti nejvýchodněji položenému klubu
tohoto státu, leží slovensko. a to už je, jak jistě uznáte, zas trochu jiná pohádka.
nadešel tedy čas ´přinést to všechno domů´: na cestu ´tam´,jak ví každý cestovatel středozemí, má navazovat ´a zase zpátky´.
šutr in amerika
"je to perfektní seriál, jenom mě mrzí, že jste si na nás vzpomněli až nakonec", uvítal nás ve frýdkomísteckém klubu stoun
jeho vedoucí david vyvial. ano, nás to mrzí taky, souhlasila naše ekipa a vymlouvala se, že ´někdo holt poslední být musí´.
na druhou stranu takhle jako slepá k houslím přišla k pověstné ´hezké tečce za tím naším seriálem´ - no dobře, za jeho
základním kolem, abychom zase nevypouštěli do světa zavádějící jobovky (ale ivánku, já jen žertovala - pozn.rdd).
tenhle klubík je jedním z těch, které využily krytů co - prostorů obvykle nepříliš pohostinných a osobitých. stoun je
zřejmě výjimkou potvrzující pravidlo: na povrchu ještě nic netušíte (pomalu ani to, že vůbec vstupujete do nějakého klubu
- viz fotografii s nenápadným trojhránkem), ale hned po zdolání dlouhého, strmého schodiště vám musí být jasné, že
tohle není jen tak ledajaký stálý tlakově odolný úkryt. na první pohled je patrné, že tady vědí, jak z mála vyrazit
maximum: sál je výrazně a přitom neokázale zlidštěn. příjemně znouzectnostní boxové sezení, rozsáhlá fotografická
výstava... a všude až nezvykle čisto a prosto typického pivně-nikotinového rokáčového odéru. už v uličce k vstupenkáři
si můžete povšimnout pečlivě zpracované selfpromotion v podobě programu, nabídky jeho zasílání ve formě sms, propozic
pronájmu klubu a uspořádání výtvarných výstav. pak váš zrak možná spočine na vtipně pojaté výzdobě stropu, která svou
elektroničností elegantně navazuje na typickou povrchovou elektroinstalaci - a když se zakloněnou hlavou dorazíte k baru,
zjistíte, že obdobná hravost a nápaditost je stounu vlastní. další zábavné vývěsky, cedulky, inzeráty a speciální oční
testy - tady se evidentně lidi baví.
hudební klub - ovšemže, i ve frýdku-místku si byli od začátku vědomi toho, že je třeba postupovat takticky,
byť už navazovali na činnost vesměs nepříliš trvanlivého tria sklep, tequila a hučka - stoun se přitom komplikacím nevyhnul.
david vzpomíná, že ´vznikl klasicky - tak, že nějací muzikanti mají pocit, že ví, jak to dělat dobře...´ na kryt se
dle jeho slov přišlo naprostou náhodou, rok se vymýšlelo a v den, kdy nadšenci dostali klíče, padnul domluvený investor.
další shoda náhod jim sice přivála do cesty jiného, který zrovna přemýšlel, kam se zařízením ze zavřené hospody, ale
když po půlroční rekonstrukci došlo (v pátek!) 13. ledna 1995 ke slavnostnímu otevření klubu, zjistilo se, že se jaksi
pozapomnělo na provedení zápisu o kolaudaci... první půlrok existence skončil s dvěmi sty tisíci v provozním minusu,
ale pak už stoun pomalu, ale jistě spěl na výsluní tuzemské klubové scény. od začátku razil téměř nevídanou věc v podobě
téměř každodenního programu - i v současnosti jsou jedinými ´volnými dny´ neděle. koncerty jsou přitom jednou týdně,
další dny patří rozličné reprodukované hudbě, filmovým projekcím, besedám, vernisážím či divadelním představením -
mimochodem, za geniální tah místní považují hojně navštěvované každopondělní akce s výmluvným názvem in memoriam aneb
hity ze záhrobí, importované před třemi lety současným dramaturgem danem sikorou z matičky stověžaté. mýlil by se však
ten, kdo by možnosti stounu odvíjel pouze od prvopočáteční spolupráce s městem a dotací na kulturu, byž je jasné, proč
se v červnu 1997 dramaturgie takticky ujalo občanské sdružení klub angažovaných muzikantů. david vyvial suše konstatuje,
že jenom poplatky městu a ochranným autorským organizacím klub měsíčně přijdou na nějakých deset tisíc.
"vždycky mě nadchnou, když v nějakém klubu prohlásí ´tady u nás jsou špatní lidi, tady nikdo na nic
nechodí´ - myslím si, že patříme mezi ty, kteří si naopak řeknou ´my děláme něco špatně, když tady nemáme lidi´,"
nastiňuje krédo stouňáků david. "když jsme začínali, tak stačilo napsat něco na program a mít kapelu, která není
špatná, v tu chvíli lidi přišli a byli spokojení - dneska je to přesně naopak." přesto měl klub předloni návštěvu
přes 25 tisíc návštěvníků, což je - vzhledem k pětašedesátitisícům obyvatel frýdku-místku a prázdninové přestávce
- věc z kategorie sci-fi. nemůžete se pak divit, že ve stounu měla například loni v listopadu svou celorepublikovou
premiéru družina dana bárty illustratosphere... david vyvial zkrátka ví, o čem mluví, když tvrdí, že jsou nejlepším
klubem na severní moravě: "chtěl jsem poznat, jak to funguje jinde, a tak teď prodávám red hot chili peppers revival
(vzniklý z místní skupiny bukvy - pozn. aut.). byl jsem s nima v iks klubech, ale oni to tam fakt dělají hůř - nikde
neměli internet, kopírku, tiskárnu... což jsou dneska v podstatě už ty základní věci pro propagaci. ale už zítra
klidně může přijít někdo jiný a bude lepší, to si dokářu představit."
ve stounu prý už přibližně dva roky neměli tak plno, že by museli přestat pouštět dovnitř a
přišli o ´ferdu a fandu´, kteří se spolehlivě objeví na té které akci. přesto david tipuje, že se do dvou let
začne vyplácet pracovat v hudebních klubech, i když návštěvnost půjde dolů. jak to? "přizpůsobíme se tomu. budeme
čím dál lepší a seženeme sponzory. nebudeme se těšit z návštěvnosti ´plný dům´, ale ´plný stůl´ - když nám přijde
sto lidí na kšeft, tak si řeknem: ´to je super! měli jsme sto lidí!´ největší průšvih v klubech je podle mě to, že
už nejsou takoví nadšenci jako jsme byli my, kteří jsme do toho šli bezhlavě." pozitivní vize. ve frýdku-místku na
budoucnost nečekají, ale jdou jí vstříc. můžete ji spatřit taky - navštivte www.stoun.f-m.cz. možná potom uvěříte i
tomu, že se do dvou let dočkáme na internetu opravdových rádií. kdo máš vizi, hoď šutr do své ameriky...
...& kluby (první přídavek)
...ještě stojí
výběr místa, ze kterého bude podáván první moučník letošního léta, je nabíledni. za prvé se hodí geograficky a
za druhé odráží potřebu podchytit, dokud ještě můžeme, už několikrát zmiňovaný kvas na ostravské klubové mapě. pořád je co
objevovat a o čem psát, zvlášť, když se nedržíme jenom hlavní tepny. konečně, i správní kluci a holky z týdeníku neleníce
vypravili se sem, aby nám všem objevili to úžasné souostroví, byť s křížkem po funuse.
a proto pátým pádem oslovujeme, voláme: "tommy, can you hear me?" čo nového, bielikovci?
-rdd-
pořád se něco děje
ne, nebudu se snažit donutit vás k smíchu. jen chci hned na počátku naznačit,
že na klubové scéně ostravy je neustálý neklid, ruch, var a kolotání. kluby
vznikají, zanikají, stěhují se. jo, jasně, to se děje všude, jenže v ostravě
tak nějak rychleji.
pokud se v dvaatřicátém výpadu psalo o tom, že klub hudební
bazar za dobu své více než čtyřleté činnosti změnil až třikrát své působiště,
je třeba tento údaj mírně poopravit, protože v květnu tenhle jazzový klub zažil
další přesun. město se totiž rozhodlo objekt, ve které klub sídlil, zbourat -
vedle se totiž poměrně nákladně zrenovovala starobylá ´villa´ a koliba lesanka
vedle ní působí trochu jako pěst na oko. "jak jsem se to dozvěděl, začal jsem
řešit věci," líčí majitel jiří zahuta: "byl jsem se zeptat na městě,
jestli by mi nepomohli najít adekvátní prostory, kde bych nevadil." narazil tam na
pochopení a byla mu slíbena pomoc, "ale jak jsem se vracel, šel jsem
kolem penzijního fondu - už jsem se jak nemocný díval kolem, kde jsou neumytá okna - a říkal si: ´sakra, co to tady je?´.
vyběhl jsem nahoru a
domluvil se." skvělý posudek z obvodního magistrátu, kde se pravilo cosi
v tom smyslu, že by bez bazaru kultura ve městě téměř zhynula, pomohl
přesvědčit představenstvo a druhou středu v květnu už se znovuotvíralo.
na malou lesanku na černé louce vzpomíná jako na příjemné, ale
hodně nepraktické místo. "když přišlo víc lidí, tak se to zašpuntovalo a
konec. nebylo vůbec žádné zázemí, ani aby si kapela měla kam dát kufry, natož
šatna. já furt kulal bečky přes lidi, prostě to tam bylo fakt nepraktické."
i situačně byl klub zvláštně položen - sice nedaleko od hlavního ostravského
náměstí (masarykova), ale v místech, kam jednoduše málokdo zavítal. tržby byly
až příliš mizerné, nebylo z čeho platit koncerty. ovšem černá louka pomohla
klubu se trochu vzpamatovat, rozhlédnout, očistit: "zbavili jsme se toho
asociálního stigmatu. dokázali jsme, že jsme slušný podnik." bazar si teď
ale hlavně konečně může dopřát i trochu větší koncerty, než v lesance, protože
lidí teď zase chodí o poznání víc.
nové prostory sice působí opticky menším, ale zato útulnějším
dojmem - "obýváček" (jak zhodnotil -rdd-). strategická poloha je nesrovnatelně
lepší. v sousední vile je parník (vchody mají kluby přímo naproti sobě), skoro
za rohem mirror, pár metrů dál hobit. možná mě pánové poopraví (proč? -
pozn. ed.), ale řekl bych, že dva jazzové kluby hned vedle sebe jsou docela
rarita. ovšem nemělo by to být nic proti ničemu: "my nikdy nebudeme mít
peníze na akce, které dělá parník, oni zas nemají atmosféru na to aby se slezli
šedesátiletí jazzmani a spontánně si zahráli." jiří by dokonce docela rád
někdy uspořádal se sousedy jakýsi společný jazzový festival, kdy v parníku by
probíhala ta důstojnější část a v bazaru jam sessions a "to pravé
hraní". z druhé strany však prý zatím zájem není. škoda. každopádně kluby
se budou spíše dramaturgicky doplňovat, než si konkurovat.
zánik jsme tu vlastně zaznamenali jen jeden. rock club
sklep, kterému byl v "...& klubech" už tehdy vymezen prostor pouze v
historické části, protože již zhruba dva roky nevykazoval žádné koncerty, to má
nadobro za sebou. datum skonu: 31. 5. 2001 (v kómatu od 28., kdy se konala
poslední akce). příčina smrti: nízká návštěvnost se všemi ekonomickými
následky. budiž mu země lehká.
asi takhle: nových klubů, případně takových, které se vynořily
z povšechné anonymity a daly o sobě vědět, je relativně hodně. jenže většina z
nich, bohužel, nesplňuje jedno z hlavních kritérií - živé hraní. jde buďto o
kluby zasvěcené především taneční muzice (porubský mamut, hajzly, či těsně před
odevzdáním tohoto reportu otevřený house club double trouble), nebo podniky,
kde stojí program pouze na reprodukované muzice a různých druzích parties (d
47, babylon). do hajzlů si ale přece jen ještě odskočím (promiňte, ale tuhle
slovní hříčku jsem si prostě nemohl odpustit). klubík přebudovaný z bývalých
veřejných záchodků - na pokraji komenského sadů, za ostravskou radnicí - to se
přece tak často nevidí. krom hajzlbabího okna, kterým dnes namísto ´toaleťáku´
dostanete pivo, však z původního interiéru nezbylo už asi nic. naštěstí ani ty
pachy…
s o to větší nadějí jsem vyrazil do rammstein pubu v ostravě - zábřehu,
na jehož programu se před nedávnem nějaké ty koncerty začaly objevovat. jeden z
majitelů martin pospíšil mě však hned z kraje schladil: "koncerty tu byly
vlastně jenom tři. o dalších zatím neuvažujem, spíše rozjedeme rockotéky."
je tedy fakt, že pro koncertování není tenhle ´sál´ zrovna ideální, nicméně
pokud by to vedle zabalil řezník (pub dlí v prostorách bývalé prodejny
zeleniny), hodlá rammstein expandovat, a pak... nepředbíhejme.
na samotě u lesa
na úplně jiném místě téže městské čtvrti, na pravém břehu řeky
odry, v lokalitě zvané pískové doly se rozkládá pozemek o rozloze patnáct tisíc
čtverečních metrů. ten patří členům m. c. mad number 69. a právě tady musíme
hledat biker´s rockafé strojovna club 69. hledání to není nikterak
složité: pár kroků od autobusové zastávky pískové doly jest točna jedné z
linek, odkud nás už vedou výrazné ukazatele neomylně přímo do jámy lvové.
i když sídliště je odsud vzdáleno vzdušnou čarou jen nějakých
400 metrů, je areál místem, jakých už v ostravě mnoho nenajdete - oázou
klidu. ze všech stran je totiž obklopen dostačujícím stromovím.
budova vedle klubu v sobě skrývá také nocležnu členů m. c.
(případně jejich přátel), budoucí dílnu a na opačném konci, než je vchod do
klubu a zahrádka, navíc krytou ´venkovní stage´, přičemž zastřešení se týká i
hlediště (či parketu - dle akce) pro zhruba 200 lidí. skvělé pro větší letní
koncerty. přímo naproti vchodu do strojovny se rozkládá prostranství, jako
stvořené pro pořádání menších festivalů. mimochodem: posledního srpna by právě
tady měl proběhnout festival barvy hudby, pořádaný občanským sdružením, které
je svázáno např. i s klubem boomerang. normálně jsou tu ale dva velké vojenské
stany, které jsou využity hlavně při sjezdech motorkářů a podobných větších
akcích.
interiér klubu, kterému vévodí nad barem dvě motorky a jakýsi
klubový totem, dává poznat, že se jedná o klub ´motorkářského typu´. jak však
upřesňuje šéf reno: "je to klub pro všechny, komu nejsou motorky protivné.
může sem přijít každý. když přijde rodina s dětmi, koupí si u baru buřty, může
si venku udělat oheň a opéct si je. dá se tu postavit stan. přes
den sem chodí chlapi jen tak na pivko." jde hlavně o to naučit sem lidi
chodit. dělají tu vše pro to, aby v okolí vylepšili svou image a přesvědčili
všechny o tom, že se tu neděje nic špatného. "jsme dokonce v občanském
sdružení ´za obnovu a revitalizaci pískových dolů´ nebo tak nějak. ono to zní
srandovně, ale přesně o to jde: přivést sem lidi, naučit je sem chodit."
skautíkům propůjčili prostor pro uskladnění lodí a je toho ještě více.
jenže se pořád střetávají s překážkami, proti kterým se ani
moc nemohou bránit. "třeba v odře kousek odsud se utopil kluk. a svedlo se
to na nás, že se tu opil a tak. přijeli tu s kamerou (pravděpodobně tv
polar, která dělá regionální zpravodajství pro novu i primu - pozn. autora),
chvilku se ochomejtali venku, pak udělali pár záběrů uvnitř. než jsme vylezli
zezadu, byli pryč, a já se večer při zprávách nestačil divit." nebo:
"tady k odře chodí ti mladí a... no zmrzlinu tam nelízají, a pak jdou po
naší cestě zpátky... a staří si myslí, že jdou odsud. my si na to dáváme
pozor."
ani programově není strojovna zatím nijak striktně zaměřena.
(pozn.: pro případ, že by se členům domácího m. c. program příliš nezamlouval,
vysekali si mezi stromy místo, kam se v případě nouze uchýlí a mají klid.)
"pořád ještě hledáme. zkoušeli jsme tu třeba jazzík, já to mám celkem rád,
ale přišlo málo lidí." zkouší se i house parties a to i venku: "nevadí
mi... a když se to někomu líbí, proč ne?". promítají se tu filmy (nutno
dodat, že opravdu dobré). ve spolupráci s majitelem dnes již neexistujícího
café - clubu černobílý svět (zaměření: filmy + taneční muzika) by se měly dělat
i projekce i v té kryté venkovní části. po koncertech - zhruba 1 x týdně -
občas vystoupí tanečnice nebo striptérky. "ničemu se nebráníme. i když
samozřejmě jsou určité hranice. měli jsme tu třeba mozaiku. lidi z mozaiky byli
v pohodě, ale přišli na ně nějací technopunkeři, udělali tu akorát škodu. tak
tohle ne." jinak se tu ovšem hraje hlavně "hlasitá muzika". a nemusí
to být zrovna zz top.
na šichtu do fabriky
tomu, kdo šel alespoň kolem, je naprosto jasné, proč se club
fabric jmenuje tak, jak se jmenuje. starobylá zděná tovární budova z počátku
minulého století působí majestátným dojmem. je to vlastně bývalá fabrika na
stavební stroje, ke které se majitelstvo dostalo diky tomu, že jeden z nich -
vladimír štefek - byl zaměstnán u firmy, které celý (tehdy značně zchátralý a
dnes již solidně zrekonstruovaný) objekt patří.
ne, že by fabric v době už zmiňovaných ostravských výpadů
neexistoval. naopak, měl se čile k světu, jenomže nesplňoval ´koncertní
kritérium´. teď už je to trochu jinak: někdy v březnu se totiž ozval šéf
parníku pavel giertl a navrhl spolupráci na větších koncertech, na které parník
kapacitně jaksi nestačil a pro které byl přece jen vhodnějším prostředím
fabric. a tady tedy souhlasili. díky tomu se tu dnes odehrává alespoň jeden
větší koncert měsíčně (anna k, monkey business, chinaski, mňága & žďorp...).
do onoho osudného března byl fabric čistě tanečním klubem,
největším a nejznámějším toho druhu v ostravě. prostory jsou tomu přizpůsobené:
velký taneční parket, dobrá světelná aparatura, dva velké bary. připravuje se
expanze do dalších prostor budovy, kde by časem měla být zřízena druhá - menší
- stage pro, řekněme, alternativní taneční směry. hlavní slovo tu má house,
hraje se ale také techno, garage, trance, drum´n´bass. rezidentují zde lidi z
ext-dust a mocca dj´s. často jsou zváni i dobří pražští a brněnští djové; klub
(jak uvádí na svých internetových stránkách) by postupně rád hostil celou
českou dj-skou špičku. už dnes - po roce fungování - fabric platí za centrum
taneční muziky ve městě (a snad i regionu).
prozatím největší akcí bylo vystoupení paula macka z
londýnského ministry of sound, chystají se i další vystoupení zahraničních
dj´s, ovšem má to samozřejmě háček. fabric zatím není v takové pozici, že by si
mohl dovolit zaplatit cizokrajné dje sám. zbývá tedy počkat si na vystoupení
podobné hvězdy v některém z pražských klubů a přivést ho sem den poté, či den
před, tak jako tomu bylo u paula macka.
tak jsme si zatancovali a jdeme si zapařit. kam? jak se můžete
tak hloupě ptát? do stodolní!
pějme píseň dokola, okolo sto(do)la
kdo se v únoru při čtení 33. výpadu domníval, že výčet podniků
v lokalitě stodolní bude konečný a více se toho tam prostě už nevejde, byl
vedle, jak ta jedle. kdo si myslel, že to dokáže zastavit nějaká zima, je na
tom podobně. stodolní a přilehlé okolí dále pulsuje, bobtná a vyplivuje další a
další bary a kluby. další a další časopisy postupně objevují kouzlo a svéráz
tohoto místa a více, či méně zdařile o něm referují svým čtenářům. ani
ostraváci, a už vůbec ostraváci jak cyp, netuší, kam to všechno povede, takže
se o podobné předpovědi nebudu ani pokoušet, počkám si a uvidím.
zima opravdu stodolní příliš neuškodila, i když z ulic zmizely
na pár měsíců postávající a posedávající hloučky, které tu jsou obvyklé v létě.
leda se chtěl někdo trochu osvěžit, maje dost dusného a kouřeplného ovzduší v
útrobách příslušného zařízení. korzujících lidí nijak neubylo. snad jen po
novém roce chvíli střízlivěli, ale třetího ledna už bylo zase plno - tak nějak
to aspoň viděli ve skyi. teď v létě díky zahrádkám tu vysedávají žízniví i přes
den, večer ale zase přijdou trochu později, takže se to vyrovná - target.
zima odešla z kraje a jaro s sebou přineslo další raritu:
rozcestník. měsíčník come - první ostravský měsíční kulturní jízdní řád
v rámci slavnostního zahájení prodeje postavil koncem dubna (pro statistiky 27.
4. 2001) první klubový rozcestník. ten se však netýká pouze dané lokality,
anóbrž všech klubů ve městě. k tomu všemu jim přišel zahrát pepa streichl s
přáteli, načež se velká část zúčastněných nakonec ztřískala v boomerangu (ale
možná to jsou jen pomluvy...). snad je to dobrý nápad, snad dobrý fór, snad
rozežranost a snad jen další krok na cestě k tomu, aby se stodolní proměnila v
regulérní zábavní park. možná to opravdu pokazí to kouzlo, kdy je přibyvší
tuzemský, či mimozemský cizinec nucen se seznamovat s ostatními korzáry, aby
něco našel. jenže on ten rozcestník zas tak přehledný není. každopádně bude
potřebovat častý update.
už teď jsou oproti původnímu výčtu (ve zmiňovaném únorovém
čísle r&p) na seznamu dva další podniky a minimálně další dva tu budou co
nevidět. oba nové kluby se nacházejí na ulici škroupově, tedy tam, kde už jste
dříve mohli zaznamenat bar-vy, target music nebo medvídka. první z nich la
bazaar (nachází se zhruba na půli cesty mezi bar-vami a targetem) má sice v
podtitulu café - club, ale spíše bych ho označil za café - bar. nehledě na
poměrně stísněné prostory, la bazaaru hlavně tak trochu chybí ksicht, který je
tu tak důležitý. lp desky na zdi jsou sice pěkné, ale to je dosti málo... snad
(a je to vidět i na lidech, kteří sem chodí) tak trochu známka toho, co se tu
pomalu ale jistě vkrádá - snobismus?
přímo naproti bar-vám (ať si kdo chce, co chce říká, já to
takhle budu skloňovat) objevil se nedávno taneční a hudební club (neplést s
t&hc - ještě naň přijde řeč) ta magika. jak už název naznačuje, interiér
je hozený pro změnu do magie a tajemna - astrologie, magické znaky a podobné
záležitosti. v den, kdy jsem z majitele roberta tahal rozumy, byla uvnitř právě
dokončena výstavba druhého baru. nad tím původním má sídlo dj a v kleci jatá
tanečnice. zajímavostí je otočný taneční parket, výtvarně vyvedený coby
zvěrokruh. místnost není nikterak vysoká, přesto je tu vystavěno jakési umělé
druhé podlaží - terasa. klub je zasvěcen taneční muzice - především pak house:
budou se zkoušet i jiné věci, ale house bude majoritní.
a věci budoucí? už na počátek května byl avizován na škroupově
ještě jeden podnik - music bar 100dola. zatím však po něm není ani vidu,
ani slechu. pravdou však je, že mezi targetem a la bazaarem se na čemsi
usilovně kutá.
začali jsme stěhováním a stěhováním uzavřeme. t&hc
opustil s koncem školního roku své dosavadní útočiště v zábřehu a přesouvá se
na stodolní č. 8 - do objektu hotelu brioni. důvod? nízká návštěvnost:
"dělali jsme tak 4 větší akce měsíčně a z toho se ten vysoký nájem utáhnout
nedá. veškerá kultura se pomalu přesouvá na stodolní, i sklep už skončil."
(marek pazderník). znovuotevření na nové adrese se plánuje předběžně na první
víkend v září. image klubu není zatím tak úplně jasná, měl by na ní opět dělat
akademický malíř petr lysáček se svými žáky, tedy tentýž člověk, který dělal i
původní t&hc. potěšitelné je, že dramaturgie by se příliš změnit neměla.
"měli bychom pouze vypustit tvrdé techno. po takových akcích jsme vždycky
něco museli spravovat. rozbité záchody a tak." znamená to tedy, že přibude
další víceméně rockový klub, a to se marek pazderník zmiňoval ještě o jakémsi
´novém rockáči´ hned vedle targetu. jestli je to zrovna 100dola, nebo se jedná
o dva rozdílné podniky, se mi zatím nepodařilo zjistit. radek diestler & marek kukla, tomáš václavek j.h.
foto: martin siebert, tomáš václavek 
související články:: |
