nevím, jak na desce, ale na živo umí "mladí kluci" (tzn. terne čhave)
tou svoji ethno-latino-jazz-rock-rómskou, tradiční i vlastní, z tradičních kořínků
čerpanou, muzikou posluchače pořádně rozdovádět, pobavit, nadchnout a co já vím,
co ještě. vraťme se ale kousek zpátky...
kalendář ukazuje druhou polovinu let osmdesátých, partě
kluků z hradce táhne na osmnáct a přemýšlí, jak si ukrátit volnou chvilku.
mají rádi muziku, tak proč si nezaložit kapelu. ryze klasické rómské cajdáky
po čase vystřídávají povedené písničky vlastní. štěstí talentovaným přeje a terne
čhave se tak na plzeňské portě (paradoxně v éře nejúspěšnější) dostávají k vyvrcholení
první etapy své existence. rasové útoky a parta rozzuřených skinheads v nich
zanechávají jisté následky.
trvá dalších deset let, než si uvědomí, že bez muziky vlastně
žít neumí, načež nastává fanoušky uvítaný comeback. na jaře 2003 přichází patřičně
nazvaný debut avjan pale (jsme zpátky), kořeněný perfektní koncertní atmosférou
plnou radosti a veselí, jaké je možné vydolovat z čtyřhlasé, tříkytarové,
talentem a temperamentem hýřící rómské sebranky.
hodně toho uběhlo od jejich vzniku-obměnila se sestava (tzn.
přibyl houslista adam pospíšil a perkusionista z radium.nfo, kroupa), začali
hrát písničky výhradně vlastní, zvát si hosty jako kelarovou či bínu, a v pondělí
vydali další desku s pateticky symbolickým titulem kaj džas (kam jdeme),
dosti obsažným pro následující turné a vlastně celý vývin jejich mírně
nazaškatulkovatelného stylu.
důležitá pozn.:: o den později (04.11.2004) vystoupí terne
čhave ještě ve valmezském emku (m-klub)!
pojďme chvíli mlátit prázdnou slámu. duše a neměnné
nitro -123 min., perfektní kytarista a zpěvák zděněk bína se dal (po
odchodu z několik následujících let začínající, mladou a nadějnou kapelou
walk choc ice) dohromady s bubeníkem dominikem tůmou. v devadesátém
sedmém přišla švédská podpora, baskytarista fredrik janáček (ex rozhádané
sluníčko, sluneční orchestr), v devětadevadesátém sklidily minuty - dík
dodnes do nebe vynášeného debutu shooba dooba - ocenění "ej-pí-ejč" za objev
roku. rok na to tůmu střídá emil valach (ex bubeník ex kapely liquid
harmony). v 2001 vychází try, v 2002 home?, znova se mění bubeníci. s vajglem
je sestava kompletní, nikdo neodchází, maximálně přibývá. během posledního
turné hrály minuty v dvojnásobném počtu, mimo jiné s ostravským
saxofonistou michalem žáčkem (the gizd q).
poprvé v historii vydávají na podzim 04 živou
desku (live xl), čímž po letech prošení uspokojují nejedno fanouškovo a kritikovo
ucho. vlastně to ani není deska v tradičním slova smyslu, spíš sesbírané
mixy písniček z alb předchozích, natočené během úspěšného stormware
tour. což je zrovna pro minuty, kapelu všemi deseti potvrzující zlaté
pravidlo tisíckrát slyšet se nevyrovná jedinkrát vidět, možná tím
nejlepší krokem. jinými slovy, jazz-rockem, latinou, soulem a přenádherným
bínovým hlasem zabalené singly jsou perfektní tak či tak, s tím rozdílem,
že koncertní mistrovství minut, co se improvizací a neskutečné atmosféry
týče, nemá v zdejších zeměpisných podmínkách adekvátní konkurenci.
mezi terne čhave a -123.min tak existuje krom
nesporného talentu a nadšení další pojítko - obě jsou to kapely veskrze
koncertní, dalece překračující jedinou, ethno-jazzovou, škatuli...
blinky::
terne čhave :: www.ternechave.net
-123 min. :: www.minus123min.cz
ludva foto: lurch & promo kapely
související články:: |