kapela tři sestry pojala svou oslavu dvacátých narozenin opravdu ve velkém.
pódium stylizované do nefalšované hospody včetně provokativních nápisů na stěnách
a svérázně označených dámských a pánských pisoárů; po stranách umístěné velkoplošné
obrazovky, které mapovaly dění "on the stage", případně promítaly videoklipy či jiné
doprovodné skeče. a speciálně při "motorkářských písních" šlo o téměř dech beroucí
podívanou. navíc u vstupu pohledná  hosteska rozdávala lahodný karamelovo-čokoládový
oplatek, jenž některým příchozím zachutnal natolik, že se postavili do fronty i vícekrát.
snad jen ten výčepní obsluhující improvizovanou pípu umístěnou vedle bicí soupravy byl
poněkud divný. nejen, že nevybíral peníze, ale hlavně přední řady zásoboval pivem
natolik, že to připomnělo legendární scénku pana karfíka a doktora chocholouška...
zkrátka bavili se bez výjimky všichni. jednak pamětníci punkového období, jednak
ještě dlouho "náctiletá" drobotina, která bere píseň život je takovej pořád jako
snůšku slov bez významu...
čtyři mládenci ukrývající se pod názvem nestel postel se snažili, ale bigbít
s lehkým dotekem ska či punku, vyzněl do prázdna, protože chyběl drajv, který
by dokázal rozproudit krev v žilách. tím pádem se jenom čekalo a dívalo a čekalo...
na konec. ten přišel asi po dvaceti  minutách. ne že by se člověk kvůli trapnosti
a nudě uzíval, ale důvodů k rejdování se také příliš nenašlo. a to je u podobně
laděné muziky zatraceně velký problém.
doctor p.p. příjemně překvapil. vzrůstem nevelký zpěvák petr pečený oděný do
saka, košile s kravatou a tesilových kalhot sice může vypadat komicky, ale když se
nechce přetvařovat a preferuje veselí, tak proč ty nářky. a právě doctor p.p. měli
radost a zábavu v malíčku, čímž jasně dokumentovali svůj pozitivní vztah k životu.
což se dnes cení. zpívající právník nakazil svou žoviálností a předváděnými skopičinami
celou kapelu natolik, že ta křepčila o sto šest. včetně basáka tomáše doležala, který
jakoby vypadl z rumového oka známému hudebnímu publicistovi bohouši němcovi. menší
minus si "malý velký muž" způsobil jen zdvořilostním odmítnutím plaskačky, kterou
mu nabízeli spokojení fanoušci v prvních řadách. ale to se mu brzo prominulo, protože
cover verze whiskey, co má šťávu posloužila jako vhodný odpustek.
pak už pomyslnou dirigentskou taktovku převzaly tři sestry. téměř dvouhodinový
večírek odstartovala předtočená "vlachovka". turné se sice vztahovalo k propagaci
aktuální řadovky na exx, ale pochopitelně, že nezůstalo pouze u ní. dominovaly
léty prověřené fláky. a že výběr byl pestrý (aida, pijánovka, kovárna,
kelti, sovy v mazutu atd.) tři sestry sázely známé písně s obvyklou
lehkostí, přičemž možná lze žehrat na přesnost a technické zvládnutí, ale nikoliv
na jejich účelnost. tři sestry přesně vědí, co zabírá. snad pouze u novinkového
singlu pumpa se evidentně více než vzpomínalo. z obličejů se vytratil
 úsměv a jakoby se v paměti hledal způsob jak vrátit čas... nostalgické povahy také
postrádaly sahulu (což znamená, že nedošlo na obligátní striptýz), ale aspoň si
mohly vychutnat vránovo bubenické sólo. asi pětisekundové. hospodské zákonitosti
se každopádně projevily se vším všudy. nechyběla ani stylová pauza na vyčůrání. tu
vyplnil dj kretén a přehrál několik skladeb, které nezazněly živě (mj. mercedes
benz). poté se opět předvedla supice a nabídla připomenutí normalizačních
časů - dederón. regulérní set zakončil fanánek mnohoznačnou větou: "...a kdyby
šla nějaká hláška, tak biblické songy jsme nezpívali..." první přídavkovou sladkost
o melouny boj odzpívali magor se supicí, zatímco fanánek "drhnul" basu a z povzdálí
sledoval, jak kolegové baví obecenstvo, ve kterém se stále častěji objevoval symbol
kapely. do známého kosočtverce pospojované ruce. když už se zdálo, že tři sestry
opravdu "skončily", ohlásil fanánek, že "...viděli jsme některé měkoty, co odcházejí,
ale pro ty, co zůstali, tu máme ještě dvě písně..." a jak řekl, tak učinil. definitivní
rozloučení obstaral sexuchtivý průša, kterého vystřídala modlitba pro partu,
jejíž vyznění znamenalo adekvátní a důstojnou tečku. tři sestry totiž zanechaly opravdu
pořádnou stopu.
petr bidzinski
foto: petr bidzinski 
související články:: |
