inu, nebudu to dvakráte protahovat - ten z vás, kdo na koncertě nebyl
chce beztak slyšet jen jestli byl koncert dobrý nebo ne. s klidem mohu
prohlásit, že byl, má to však i svá "jenže". to první jenže mě čekalo
ještě před začátkem koncertu, resp. během vystoupení neodbytné trojice
hudebníků vystupujících již nějaký ten pátek pod značkou aqva silentia
(zdá se, že po celou dobu své existence hrají stabilně stále stejně,
snad jen tu a tam převrátili rytmus do ska a do textů šoupli něco o legalizaci
a o svém ne evropské unii), ale problémy s "akreditací" asi
obyčejného čtenáře moc nezajímají, takže popojedem. to druhé, dosti
podstatnější patří panu zvukaři klubu, který se s kapelou a jejím
zvukem nevypořádal zrovna nejlépe (nejvíc to odskákaly bicí a saxofon).
přesto si běžný posluchač po několika odehraných skladbách a pár
vypitých kelímkových pivech (zdá se, že s hudbou se to má jako se
slečnami - čím víc alkoholu, tím je hezčí...) zvyknul a koncert si
maximálně užil.
znouzectnost koncert odehrála ve své čtyřčlenné sestavě (tedy se zpěvačkou,
saxofonistkou a flétnistkou v jedné osobě - paní romanou). výběr
skladeb se opíral o všechna doposud vyšlá alba, ponejvíce však o nejnovější
ad astra. nechyběl pan krysař ani song o banánové republice, v publiku se
mihly staré i nové tváře, co do punkové komunity (alespoň dle vzezření soudě)
jsem narazil na jediné (ovšem zato opravdu skvostné) blonďaté číroidní
ostny a jedno tričko jaksi taksi, přestože účast stran publika byla poměrně
značná. fotoaparát jsem do vřavy pro jistotu nevzal, nadto by obrázky
vypadaly nejspíše jako zátiší s usmívajícím basákem goldou a křenící se
zpěvačkou romanou (vzhledem připomínající figurínu z výkladu oddělení módní
konfekce prior), romana točící s flétnou při apartním tanci, konstantní
výraz zpěváka démy s rudým přelivem, obligátním notovým stojánkem a obligátními
brýlemi nebo stále se usmívající bubeník caine v rukavičkách obklopen bubny,
činely a zvonci.
co se již zřejmě nedozvíte, je suma improvizovaných vystoupení dvojice
déma golda mezi každou písní (mnohdy i během) - něco tak morbidně
divného (ale skvělého) se zkrátka zapamatovat natož reprodukovat
prostě nedá. tak - teď již víte vše. nuže - až se příště objeví znc v ostravě,
klidně přijďte, místo se jistě najde. snad jen ty banány by mohly být
krapet levnější...
krysa 
související články:: |
