pátek::
po loňském prvním ročníku colours of ostrava jsem byl, myslím nejen já,
natěšen na ten letošní. zkusím zběžně shrnout mé sporadické
poletování mezi scénami a zformulovat ho do smysluplného čtivého útvaru.
festival jsem zahájil na černé louce scénou čas, kde zrovna hráli ostravští
kryštof. ač jsem je naživo ještě neslyšel a jejich tvorbu
v podstatě neznám, musím uznat, že to kapele docela šlapalo. marně jsem čekal
na horolezecké kreace ve šplhu po lešení frontmana richarda
krajča, o kterých jsem se náhodou dověděl a chtěl je srovnat s podobnými pokusy
mladého bona voxe, které jsem shlédl někde v tv, ale nedočkal
jsem se. co se hudby týče, tak jediný song, který jsem poznal byl tramvaje,
kde jsem bohužel postrádal švejdíkův druhý hlas. nicméně krajčo
si s tím obstojně poradil. ze srandy zavedu stupnici od jedné do pěti jako ve
škole, přičemž kryštof ode mne dostávají 3.
přesun na stodolní ještě před skončením kryštofů mi trval něco málo kolem dvaceti
minut. minul jsem dlouhé fronty jak u vchodu na černou
louku, tak při vstupu na stodolní. již v tuto chvíli jsem tušil, že návštěvnost
bude velká. na hlavní scéně spektrum zrovna bavil jiří
schmitzer. jeho vystoupení mi připadalo jako jedno z mnoha zpestření celé
akce. jsem pro různorodost, tudíž mi písničkářství v jeho
podání mile zvedlo náladu. známkuju za 2.
krátkým přesunem na stodolní fórum jsem shlédl i kousek vystoupení slunečního
orchestru. jejich tvorbu bohužel taktéž neznám, nicméně
osoba frederika janáčka zaručuje nasazení a um v koncertní podobě. to se
potvrdilo a celé bych to charakterizoval jako jeden velký jam. dávám
2+.
asi nejen já byl zvědav na hlavní hvězdu dne gorana bregoviče and his wedding and
funeral band. asi nejen já byl překvapen tím, co
viděl a slyšel. asi nejen já měl místy rozporuplné a zmatené pocity. asi nejen já
nakonec vystoupení považoval za opravdu velké - v pravém
smyslu toho slova. co více dodat. ač jsem koncert neviděl celý (odskočil jsem si
na černou louku), závěr jsem ještě stihl a ten byl scénický,
velkolepý ba fantastický. většině asi známou skladbu kalašnikov zahráli
nakonec v silném nasazení, až mráz běhal po zádech. bylo milé a
kladné, že se chytlo i publikum a musím konstatovat, že vídávám kolem sebe stále
častěji inteligentní posluchačstvo, což je jen dobře. jinak
východní evropa má u mě 1-.
zmíněný rychlý skok na černou louku byl opět na scénu čas, kde vystupovali
mí oblíbenci the ecstasy of st.theresa. taneční hudbu
nemám rád a nikterak ji nevyhledávám, přestože je tahle partička do ní
asi zaškatulkována. katka winterová byla v dobré náladě a jan
p.muchow podal standardní výkon - vyřkl by kritik. já ale přitakám. lidi se
bavili a o to šlo. samotné prohlášení na konci "my jsme si to
užili, doufám že vy také" hovoří za vše. koncert končil za tmy a světelné efekty
na scéně začínaly plnit, ve spojení s takovouhle muzikou,
svou pravou úlohu. nuže za 2.
poté jsem se přesunul kousek dále do farské zahrady, alias na silesia fórum.
vyhrávalo tam veselé reggae v podání polských tumbao.
bylo to příjemné a geniální bylo, v tomto malém rádoby amfiteátru, se posadit
na instalované lavice. což jsem nejen já znavením učinil a mohl
si koncert vychutnat vsedě. pohodová muzika v podání pohodové kapely - ideální
stav. u mě za 2-.
ve farské zahradě už jsem zůstal do konce, po polácích přišli na řadu
(nejen) moraváci z hranic, a to november 2nd. hudební šmrnc, klidný
drajv, pohodový písničkářský rock v angličtině v podání sympatické saši
langošové - tak bych to asi nejjednodušeji vystihl. kytarista oděn v triku
"hey" dával ve známost, že spříznění s touto kapelou je více než přátelské.
dokumentuje to společné vystupováni, či předskakování
novemberů na turné polských hey. koncert hodnotím za 2.
v pauze jsem si odskočil do algida stanu na vystoupení kapely nierika.
přítomnost jana p.muchowa v publiku naznačovala, že se tady
děje něco zajímavého. a byla to pravda - tok melancholie elektronických a akustických
instrumentů proplouval nocí a člověk by nejraději
zavřel oči a poslouchal a poslouchal někde mimo realitu. příjemné spestření a pro mne nový objev za 2+.
ve farské zahradě po novemberech opět nastoupili poláci - již zmiňovaní
hey. byl to pro mne malinký vrchol celých letošních coloursů,
takže jsem byl solidně natěšen. kapela nezklamala a její nasazení v tak
pozdní dobu, na takové menší intimnější scéně se slabší aparaturou a
bohužel před hrstkou skalních fandů, kteří ještě vydrželi (nebo nebyli
zrovna na stodolní na -123min.) bylo o to větší a silnější. syrový
hlas charismatické kasi nosowske a tvrdá muzika vnesla do již značně
znaveného publika jakousi oživující energii. polština v textech nikterak
nerušila, ba naopak dávala skladbám jakousi jinou podobu.
vystoupení nebylo příliš dlouhé, o to ale myslím si kvalitnější.
ač kapku zaujatě, přesto si nemůžu pomoct a dávám za 1.
sobota::
v sobotu jsem byl nucen přijít o něco později, takže jako první věc jsem
shlédl až britské oi-va-voi na scéně spektrum. a řeknu vám,
to jsem nečekal! už málokdy se mi stává, že mi něco nového a neznámého
padne do gustu naprosto na míru. u tohoto seskupení se mi to stalo.
mnohdy teskné písně za podpory trubky či houslí se střídaly s těmi
rychlejšími - ale ne až zase tak zbytečně tanečními ve smyslu elektroniky.
všeho s mírou a všeho s kvalitním přístupem a zvládnutím. opravdu něco -
za 1 bez rozmýšlení.
přes stodolní fórum, kde zrovna dováděli (za silné podpory fanynek) robson,
jsem se přesunul na moment do algida stanu na veneer.
tito slováci mi trošku připomněli včerejší nieriku a scéna algida (zpočátku
mnou opovrhovaná) mi nabídla další příjemný objev. to by mě
nenapadlo, že já se nakonec dám ještě na elektroniku! :o) ač jsem koncert
neviděl celý, dávám směle 2.
ve farské zahradě jsem ještě zastihl mnou očekávané vystoupení sui vesan.
tato milá, klidná, kladnou energii vyzařující slovenská
písničkářka častovala publikum svým hlasem podpořeným akustickou kytarou
za jemné podpory bubínků. vystoupení dokonale pohladilo na duši mě a
určitě všechny okolosedivší. známkuji 2.
a opět přesun zpět na scénu čas, kde zrovna začínali te vaka z polynésie.
hudební směs s tradičními prvky a moderními zvuky západního
světa, podpořený tancem krásných tanečnic na pódiu. výtečná scénická show za
podpory světelných efektů umocňovala dojem přítomnosti tichomoří
přímo na černé louce. opravdu zážitek jak hudební, tak zrakový. dávám 2-.
závěr festivalu jsem se rozhodl strávit na stodolní, přesněji na hlavní stage.
tam začínali zrovna j.a.r. budu asi jeden z mála,
ne-li jediný, kterému se koncert vůbec nelíbil. nevím, zda to je mou averzí vůči
některým členům tohoto humorného seskupení, nebo hudebním
projevem samotným. každopádně funky styl ve spojení s jakýmsi pseudorapem není
moje krevní skupina - pokud to co jsem slyšel můžu takto
charakterizovat. musím ale dodat, že muzikantsky to bylo na vysoké úrovni -
bohužel muzikanti (mimo romana holého) byli asi u tohoto
vystoupení jaksi podřadní a nevím, zda si jich vůbec někdo všim. docela nyní
zpětně lituji, že jsem raději nešel na černou louku na
israelskou shevu. takže podle mně bohužel za 4.
poslední třešničkou na dortu byli britští kosheen. milá, sympatická a stále
usměvavá sian evans s kytarou na krku podpořená bandem,
hrajícím - no působilo to tak na mě - prostě pop. bylo to bezvadné, publikum
dokonale vděčné, ale abych pravdu řekl, čekal jsem trošičku
více. možná jsem byl už zmlsaný onou žánrovou pestrostí celého festivalu, kdo ví.
vystoupení trvalo bohužel krátce, jelikož vyšlo později
najevo, že kytarista měl nedávno vážnou autonehodu. díky za nasazení a snad
někdy příště. dávám 3+.
tímto pro mne festival skončil, protože už jsem neměl sílu pokračovat ještě
na černé louce. co říct na závěr? colours 2003 byl pro mne bez
větších výhrad parádní akcí, s výtečnou atmosférou a samozřejmě hlavně kvalitní
hudbou. mnohdy je mnohem lepší zajít si na neznámé věci a objevit něco nového,
než omílat stále ty své zaběhané favority. to je rozhodně
na coloursech (a v budoucnu určitě bude) to hlavní a zásadní.
těšme se tedy na další ročník(y). král je mrtev, ať žije král... trembi foto: dudyn
|