bůh a mí přátelé jsou mi svědkem, že doposud jsem o zdeňku bínovi neměla důvod říci
jediného křivého slova. vždyť i tady na serveru jsem o něm tolikrát pěla... aniž bych
ovšem výrazně změnila své preference, koncert v tibet clubu na mě nezabral. pánové si
to užili a dokonce zmínili, že právě zde zažili loni nezapomenutelný večer. já mám ale
za to, že už to není ono.
trochu mě zaskočilo, jak málo prostoru dostává honza urbanec. ten chlap to s basou neuvěřitelně
umí, ale exhiboval maličko, sólo měl stěží dvakrát. to mě mrzí. a dále mě mrzí určitá redukce
obsahu repertoáru. nemyslím, že bych se ještě nepřenesla přes rozpad -123min., ale paradoxně
i na bínově sólo turné jsem měla barvitější pocit pravdivějších emocí, většího napětí. teď se
možná více baví on sám a bezesporu je to s přídavkem basy živější, ale co do žánrové pestrosti
a možností projevu večer v tibetu na dřívější vrcholná léta nedosahoval. bína je samozřejmě
nepochybně jeden z našich nejzajímavějších vokalistů – to trvá. rychlá artikulace, znělost hlasu
a schopnost náročné intonace bez pochybení jsou mu vlastní darem. a jeho práce s kytarou je
stále fenomenální (a to už se vážně opakuju). tentokrát jsem se tím nadchla ale až, když jsem
se na to soustředila. jinak řečeno, musela jsem se snažit, pořádně si to užít. a to je divné.
vždyť bína bývá strhující...
snad je mi stesk i za tou výbornou pódiovou atmosférou, která provázela minuty celou kariérou.
tady přišel na řadu jediný skutečně hezký moment. to když bína zvolal uprostřed skladby s ryzím
nadšením a neskrývaným úsměvem: "joo, konečně mi praskla struna!," a jal se to napravovat,
rozjitřeně, s popěvkem "joooo, jo, jo". jeho exklusivní improvizace při vyměňování strun
jsou pověstné a jsem ráda, že aspoň tenhle fór se povedl. druhá situace, která přišla většině
sálu taky humorná, mě osobně totiž přišla spíše smutná. asi něco po půl hodince koncertu se
pánové konečně "rozehráli" a bína se po dané skladbě nečekaně rozloučil ("díky moc, dobrou
noc"). co tak brzy? dostalo to na standart tohoto večera takové grády, že si bína myslel,
že finišuje. to se samozřejmě může stát, bylo by to i veselé, jen kdyby to opravdu nebyl vrchol
večera... ne že by už nahozenou laťku neudrželi, ale taky už víc nevykřesali. ta špetka ostrovtipu,
country, blues a orientu mi ke spokojenosti nestačilo. jsem nevděčná?
vesna 
související články:: |
