v klubu bylo rušno – očekávání přítomných bylo silně cítit a charlie straight procházející se poklidně
mezi námi zvědavost zvyšovali. avizovali překvapení, překvapení milé: support jim dělali kryštof
a zhostili se toho s humorem a rázně. odehráli klasicky dobrý set a já si zanotovala: kryštof jsou kryštof
aneb nikdy jinak. drží si svou koncertní úroveň, svůj zvuk, svůj projev a kupodivu i elán přes deset let,
beze změn, a podle ochutnávky z připravovaného alba, ani repertoárně nebudou nadále nikam odbočovat. s
odstupem se ale dívám na jejich vystoupení jako na nedůležité – vedle charlies opravdu zanikli.
každopádně jsem si do fabricu nešla ani zatančit, ani zazpívat – chtěla jsem si zapisovat poznámky k
posledním úpravám skladeb a zjistit, jak se budou bavit ostatní. ale kluci mě utáhli na vařené nudli a já
se na ně zeširoka, tančící, culila jako malá sotva začali. je na ně prostě radost pohledět, víc než kdy
předtím. excelovali. a přitom se pořád chovali vstřícně a mile, jako když kdysi hráli poprvé v boomerangu!
a veškerá má skepse vůči jejich aktuálnímu směřování mě do konce koncertu opustila. zvuk byl sice poměrně
předimenzovaný a kluci, nezkušeně, koncert natahovali mnohem déle, než bylo nutné, ale první řady si
žádaly své...
kriticky hodnotit je takový večer v podstatě nemožné – atmosféra byla neskutečně euforická,
jak se na vítání desky patří, a samotný akt křtu provedl richard krajčo moc hezky. popřál klukům, aby si s
nimi lidé zpívali úplně všude a kdekoli a taky vyprávěl, jak ho kdysi křtil nohavica – prorokoval mu, že
taky jednou narazí na nové a nadějné talenty a pak zažije, jaká je radost, být tím, kdo jim zaštítí debut.
těžko bychom tady našli momentálně někoho nadějnějšího a s takovým potenciálem a vervou jako má albert
černý, honza cienciala, pavel pilch a famózní michal šupák – vždyť už teď jim byl fabric směšně malý. více o cd zde.
vesna 
související články:: |
