opět vyprodal parník. nebylo to poprvé, ani naposled, ale zato opět
beznadějně. a i když
takhle v parníku hrává měsíc, co měsíc už dva roky, není se co divit - je to přece jarek nohavica!
příjemná atmosféra rozprostřela se od samého počátku
jaromírova vystoupení a nenechala se nikam odvát ani na vteřinku. vlastně tam ani nebyl nikdo,
kdo by se o to třeba jen trošičku snažil... publikum pohodlně uvelebeno v židlích
vnímalo tu atmosféru nejen ušima, jak se na podobné akci sluší a patří, ale všemi smysly...
nasávalo ji nosem, jako svěží vůni jara, které už do klubu zvenčí také pomalu pronikalo.
vnímalo ji pohledem na usměvavého týpka s heligonkou (či kytarou). vnímalo ji každým
pórem kůže, protože nohavicovy písně dokáží pohladit, polaskat a když je zapotřebí,
snad i poškrábat na zádech... no a nakonec se vám z toho všeho udělalo tak nějak příjemně sladko v ústech.
jaromír střídal pasáže pomalé a zasněné s veselými, či
dramatickými. inu, taková je vlastně celá jeho tvorba - občas melancholická, někdy
zamilovaná, občas veselá, jindy zas mírně naštvaná, nebo naopak dětsky hravá.
vše pak splétal dohromady svými neopakovatelnými průpovídkami. jeho příjemný hlas
tak jen umocňoval klid v nitrech přítomných posluchačů, kteří se pak s mimovolným
úsměvem na rtech (který si mnozí ani sami neuvědomovali) rozešli domů, kde si nechali
zdát jen samé příjemné sny.
a já? já se nechal unést náladami tak, že vlastně nevím, které skladby hrál - a ono
to bylo prakticky úplně jedno - hlavně, že hrál... a hrál nádherně! dudyn
foto: dudyn 
související články:: |
