loni jsem se s lenkou setkala na stodolní a nemluvila jsem s ní dlouho, ale
všimla jsem si, že má nádherné pohyby rukou, že když se vám dívá do očí, těžko
se jejímu charisma ubráníte a že je moc milá. přesto ve mně vzbuzovala respekt.
po úterním koncertu vím, že si ho zaslouží.
vezmu to od konce. bylo krásné dívat se na lidi kolem sebe - v očích se jim
zračila radost. celý večer se nesl v duchu pohody a úžasu. už od chvíle, kdy jako
první z překvapení vystoupila žena, která během čtvrthodiny dokázala zazpívat
"sborově" africké blues i nefalšované severské pohádky. rozumějte tomu tak, že
ona sama na pódiu předvedla to, co take 6 nebo rajaton společně. je to královna
vokálu a rytmiky u nás. určitě vám připomene bobbyho mcferrina. navrství na sebe
bezděčně 8 různých melodií o odlišných rytmikách a tóninách a spojí je v dokonalý
harmonický souzvuk. jmenuje se ridina ahmed, to si zapamatujte, a kochejte
se ukázkami na www.hlasem.cz.
no, a dusilenka? byla uhrančivá, chvílemi neodolatelná, od prvního okamžiku se
usmívala. fikaně začala tak silnými songy jako pro tebe nebo výkřik.
protože to, co je u ní prvoplánově chytlavé, nesahá ani po kotníky tomu, co
dokáže na koncertě předložit jako to nejlepší - později, když už od ní odtrhnete
zrak, přivíráte oči a jen si tak blaženě chytáte vše kolem. nebyla by to lenka,
kdybychom si na ni nezařádili, ale ta zadumaná, duchaplná poloha ji sedí víc. i když
se v americe naučila nebezpečně rozjíždět country sólíčka a s martinem jim to
rockování vyznívá hodně zkušeně, když v prvním přidávání vzala jen tak
akustiku a spustila baladickým tónem o snídani, hvězdách a polích, uvědomila jsem
si, jak by ji slušel komorní sál se svíčkami a koncertem ze série unplugged. vzdala
se rozervanosti a hrubosti ala deep sweden, nahradila to jemnými emocemi a doplnila
o perkuse, kontrabas a svébytné fender piano.
při poslechů mezi světy jsem si kolikrát říkávala "joo, ben yonas, ten tomu
dodal kouzlo," ale asi jsem se mýlila. to nebyl on a jeho příjemné elektro-finty.
skladby jako if 'd love you nebo moja máti se obešly bez všech
přikrášlovadel a tak jak zůstaly, nahé, byly snad ještě půvabnější. a i když už
bych se k tomu nemusela vracet, znova se mi chce opakovat, jak geniální a kompletově
výjimečné její album je. a jako by to nestačilo, pozvala si do fabricu pořádný
esa. pominu-li ridinu ahmed, představil se i vynikající saxofonista petr kalfus a v písni
allies se zjevila vladivojna la chi se svou ochromující razancí a extra
píšťalkou (zírali jsme). no a rozkošnický duet maybe s martinem ledvinou
mě utvrdil, že jde o špičkového hitmakera. zazněly ale i věci jako tělo,
princezna, nepovídej nám nebo poslední, haluška ad.
třikrát jsme si je vytleskali zpátky a zářili štěstím. ještě dneska si "výskám",
takže si i vy pustťe lenku a spol. a hrajte, lidé, s tím co dům dodal!
vesna
související články:: |