tak narváno jako ve čtvrtek už v boomerangu dlouho nebylo
(nebylas na divokým billovi... - pozn. dudyna). kdo
že byl středem této nebývalé pozornosti ostravanů? přeci lenka
dusilová, známá to osobnost na naší hudební scéně. do podvědomí hudební veřejnosti
vstoupila již v první polovině devadesátých let jako
zpěvačka pražské skupiny sluníčko. po rozpadu sluníčka od roku 1995 začala její
spolupráce se skupinou lucie a hlavně s davidem kollerem.
společně pak ještě s martou minárikem založili projekt pusa, ve které se lenka
poprvé představila i jako autorka a textařka. v roce 1999 pak
nazpívala jednu píseň na album daniela landy, což konečně přilákalo gramofonové firmy.
první sólové album vyšlo v roce 2000 a druhá deska
spatřila světlo světa letos na jaře.
právě písně z něj byly hlavní náplní (předpokládám nejen ostravského)
koncertu. připadá mi, že na nové desce má lenka mnohem více
prostoru k tomu, aby projevila, co v ní skutečně je. a že je v ní skutečně mnoho,
jsme mohli slyšet na vlastní uši. snažím se vždycky nějakým
hodnocením a porovnáváním, ale kdybych v současné době měla říct, která naše zpěvačka
je nr.1, bez váhání označím lenku dusilovou. může
to být částečně (samozřejmě) také zapříčiněno čerstvými dojmy z koncertu, ale něco
na tom bude. dvanáct písní z nového alba (blízko, nepovídej
nám, vánice, ...) samozřejmě nestačí na dvouhodinový koncert, takže jsme si mohli
vychutnat i starší kousky, píseň muka z repertoáru pusy
(jejíž autorkou je lenka), nebo dokonce i něco málo z repertoáru bubneníka štěpána smetáčka.
tím se vlastně dostáváme ke kapele secretion, se kterou lenka v současné
době vystupuje. štěpán smetáček je bubeník, jehož jméno není v hudebních
kruzích rozhodně neznámým pojmem, a to zcela právem. je opravdu výborný,
ale to je koneckonců i zbytek kapely. na basu hraje marek
zelený, který se mj. autorsky podílel na obou albech slečny dusilové. další marek -
tentokrát svoboda - má na svědomí kytarové party a sóla. druhou
kytaru hraje sama lenka. základní sestava byla ještě posílena o jednoho kytaristu
(nechť odpustí, jeho jméno si zaboha nevzpomenu) a o vokalistu
michaela kyselku, který v některých písních (když zrovna nevypomáhal
lence se zpěvem) oprašoval perkuse.
snad jedinou vadou na kráse koncertu byla hustota diváků/m3.
zhruba ve třičtvrtině koncertu jsem musela opustit výhodné přední pozice,
abych se mohla svobodně nadechnout. zpočátku znepříjemňoval
atmosféru jeden divák, který si však díky svému pokřikování na
adresu kapely poslechl zbytek koncertu venku. výborný koncert - klobouk
dolů před lenkou dusilovou i celou kapelou! alča
foto: alča 
související články:: |
