když byli supporti před rokem skoro na den přesně v ostravě, přišlo na ně žalostně
málo lidí (nutno podotknout, že na vině byla přílišná blízkost předcházejícího koncertu v rámci série
metaxa unplugged). na ostravu však nezanevřeli a publikum se jim odměnilo návštěvností, která znamenala
vyprodáno již týden před konáním sešlosti…
čekací akademickou čtvrthodinku si chlapci protáhli ještě o pět minut, potom se
ale už začala z reproduktorů linout podivná směsice zvuků a ruchů, která stejně jako na desce uvádí
titulní skladbu tune da radio. první překvapení pro mě bylo, že jak strojové bicí tak hutný kytarový
riff už zněl éterem, zatímco kapela nikde… postupně se začali trousit na pódium - zpěvák kryštof
michal, kytaristé hynek toman a téměř 100% autor hudby yarda helešic, trojku doplnil jan daliba na
baskytaru a pavel plánka na bicí, kteří si dle slov frontmana musí privilegium - podílet se na
mediálním obrazu kapely - ještě pořádně zasloužit…
i bez jakékoliv rozehřívací předkapely bylo publikum od počátku nalezeno na tu
správnou vlnu rádia support lesbiens a její večerní rotace mohla začít. do playlistu hoši naházeli
pouze své dvě poslední alba - novinkové tune da radio a minuloroční regeneration?, z pro mě
nepochopitelných důvodů zapomněli na své první kousky a vyloženě se jim zpátky do archívu nechtělo.
výtka rejpalů na adresu skupiny k návratu do hudebního světa zní, že prostě "vyměkli".
je sice pravda, že ty tam jsou hardcoreové časy, ale na koncertě to žádný čajíček taky není. zvuk
je o mnoho hutnější než studiové pojetí na deskách, ale na koncertech bych se vystříhal některých
nasamplovaných aranží, převážně kytar, neboť ve dvou kytaristech by to snad mělo jít
zvládnout a nevznikaly by tak situace, kdy hlavní kytarový motiv zní z repráků a do toho hoši
brnkají doprovodná témata a celé to vypadá nějak playbackově a uměle…
kryštof michal zpívá velice čistě, ale ze svého moderátorského umění by měl
trochu ubrat… je sice hezké, že se snaží s publikem komunikovat, neomezuje se pouze na ohlašování
názvů písní, ale jeho projev je dosti autoritativní (což při práci asistenta režie
je určitě výhodou), ale nebyl jsem sám, kdo nahlas vyslovil myšlenku, ať raději zpívá než
mluví. a nehledě na to, že některá prohlášení působí poněkud kontroverzně - příspěvek
skupiny k problému vypalování se odráží v písni m.f.stealing. pro ty, co nikdy nedrželi
booklet v ruce vybírám část refrénu "cut the m.f. stealing of the things we do/ or my
fist is in your ass and the cd too). ruku na srdce kryštofe - doma nemáš ani jednu
"smaženinu"? a další prohlášení, že koncertování je pro ně stejný vopruz jako chodit
do kolbenky? i když to bylo zajisté myšleno jako nadsázka, jestli vás to nebaví, tak
proč to děláte?
větší nadhled jsem čekal u současného rádiového hitu in da yard, aspoň
jednou jsme si mohli zazpívat do refrénu "chodím ulicí…" ačkoliv je tahle "kauza" na malém
českém hudebním písečku úsměvná, nejen honza kalousek na ní vydělal… nebo by i bez toho tak
rychle přebírali zlatou desku? zeptejte se kryštofů, jak se dvojnásobně zvedl prodej pouhým
zalepením pásky…
o tom, že koncerty jsou pro supporty poněkud rutinou dokládali zařazením
přídavků - ani se při druhém neobtěžovali slézt z pódia (jakkoliv je šatna daleko od
pódia) a kryštof m. dirigoval publikum, jak intenzivně mají tleskat aby naoko zase přišli
ještě něco zahrát…
na závěr však všem dokonale vypálili rybník - kdo čekal svou oblíbenou bet
my soul v klasickém pojetí, dočkal se tancovačkovských bicích a odsekávaného textu. kluci si
aspoň ve své hudební kolbence trochu zablbli…
ačkoliv srovnávám neporovnatelné, ten minuloroční, "akustický" koncert
mě chytil za srdce větší měrou. přišel mi více upřímný… strictly blue foto: dudyn
související články:: |