úderem desáté minuty po hodině dvacáté začal už třetí letošní koncert zvolenské
kapely zva 12-28 band. pravda, dvě lednová vystoupení v parníku možná nemusíme považovat
za plnohodnotné koncerty, protože šlo o předskokanství ramblin rexovi & bandu luboše andršta.
na prvním z oněch dvou jsem je viděl a slyšel hrát i já a natolik mě uchvátil jejich bezprostřední
způsob hraní, přístup k muzice i výtečné instrumentální výkony a dokonalá souhra, že jsem si chtěl
kapelu vychutnat i v celovečerním provedení, a tak jsem se opravdu těšil.
první píseň blues vymláteného péra (jde o péro z budíku, vy puberťáci!) odehrál
zpěvák zcela sám jen se svou kytarou. skvělý syrový zvuk kytary zazněl boomerangem a podobnou
syrovost, která se mimochodem ke kapele báječně hodila, udržel zvukař po celou dobu koncertu.
(upozornění: toto není kompenzace zvukaři za můj omyl při hodnocení jeho výkonu v hodnocení
koncertu kuliček štěstí! vážně to bylo moc dobrý! - pozn. autora) už celá kapela pak dala k dobru pár klasických kousků,
které v dalších fázích pečlivě kypřila vlastními skladbami.
zva 12-28 band hráli bez ohledu na ne příliš početné publikum, jenž se v průběhu
večera rozrostlo na nějakých 30-40 kousků (zbytek potencionálních posluchačů pravděpodobně odlákal
mišík do parníku), od počátku do konce s maximálním nasazení a vervou. struny na kytaře praskají a jede
se dál! basák - mmch: ve stejném triku, jako před měsícem (doufám, že ho v mezičase aspoň vypral :) -
používal svůj nástroj občas jako klasický kontrbas - nastojato a na jehle. sóla jednotlivých
muzikantů budila v diváctvu bouře nadšení a spontánní potlesk (no bodejť!). no jo, zas jedna kapela,
co mě vzala za špek! o srdci nemluvě...
po krátké pauze začali muzikanti zo zvolena zvolna, ovšem po chvilce už to zas rozjeli
na plné koule. (zde si autor vzpomíná na starý vtip: která že antikoncepce je nejúčinnější?
- pustit si magneťák na plné koule! - omluvte tuto nechutnou a lacinou odbočku, při níž autora samotného
zamrazilo...) při zpěvu muže za mikrofonem jen uvažujete, jestli je to starý
černoch s ledabylou výslovností, nebo jen maskuje neznalost angličtiny nesrozumitelným
anglosasským mumláním - paráda! jeho projev je zcela přirozený a bezprostřední.
v toku bluesové hudby do ucha cvrnkne kousek textu vlastní skladby "má nohy
až po zem a ruky samý prst" a přiblíží se závěr večera. první přídavek, který kapela uvedla jako
"pomalučkú skladbičku" vůbec nebyl pomalučký... a taky nebyl poslední.
no moooc fajn koncert to byl! mmch: kapela dostala pozvání na bluesovou scénu letošního colours
of ostrava. nenechte si je tam ujít, přijedou-li! dudyn
související články:: |