ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[rock café southock]
 
nekluby ::

 
report 

report:: tři v jednom (sobota)

colours of ostrava
[černá louka, stodolní, boomerang, fabric, alcatrazz]
12.-13.07.2002
tak jako festival byl rozdělen na dva dny, i naše reportáž je dvoudílná... takový bireport...
vloženo: 17.07.2002
 

[předchozí den...]

sobotní dopoledne na colours of ostrava začalo trochu nevšedně - seminářem ke karpatia foru včetně tiskovky se slovenskými kapelami (tedy alespoň těmi, kterým se podařilo vstát na jedenáctou). původním tématem měla být příhraniční spolupráce mezi slovenskou a českou hudební scénou, brzy se však ještě rozšířila na sever do polska, a to nejen kvůli účasti polské kapely carrantuohill. závěr: vazby mezi jednotlivými státy jsou vcelku mizerné, což je velikánská škoda a je třeba bojovat za jejich co největší rozšíření! (já to říkám už 10 let a nikdo mi nevěřil! - pozn. dudyn)

naštěstí jsme kvůli semináři nepřišli o mnoho věcí, protože na karpatii začal opavský psychonaut s hodinovým zpožděním a ze spektra byl janis joplin revival band přesunut na odpoledne do boomerangu.

pod černý vrchranní show na bubnu zahájili tubabu, kteří po ránu dokázali roztančit jen skalní příznivce. ostatní posedávali a vděčně přijímali dopoledně-polední příjemnou atmosféru u jejich hlubokých rytmů.

poté nastopila kapela pod černý vrch. ačkoliv publikum nebylo nikterak bouřlivé, muzikanti se dokázali odvázat a tím některé strhla k divočejším tancům.

to už na karpatii řádil v ostravě dobře známý psychonaut. na severu moravy (opava, ostrava…) je už nějaký čas hodně silná základna skvělých muzikantů, což dokazovala řada z nich právě zde nebo v boomerangu. psychonauti předvedli svůj lehce bláznivý funky svět dopravních prostředků a nejen to. ostravské kuličky štěstí, které se svou porcí funky jazzové pohody přišli po nich, jen umocnily příjemné pocity z počátku sobotní části festu. (mmch: už brzy se objeví na ovečkách jako další porce nahrávek z majálesu ostravské univerzity právě část produkce kuliček - pozn. dudyn)

největší scénu tedy otevřela až polská kapela carrantuohill. ač polská, je vlastně irská - hraje (geniálně) irskou muziku, popíjejí irské pivo (i když tady vzali zavděk radegastem) a vůbec jsou to irové jak polena! ač prostor za bauhausem ještě příliš zaplněn nebyl (stávalo se tak v sobotu hodně z pozvolna), my, kdož jsme přišli, jsme nelitovali. keltské halekačky a dovádivé písně střídaly krásné irské balady, které nás unášely na zelené, lehce zvlněné, travnaté pláně země irů.

boomerangem v té době (aspoň doufáme, že to bylo v té době, protože časové posuny byly různorodé, takže v tom máme trochu guláš) zněl valašský folk v podání sympatického tomáše "natáčky" kočka a jeho usměvavého orchestru. texty písní podávané nefalšovanou valašskou mluvou… hop hej… nutily ke zpěvu, ale nikdo by se neodvážil rušit tu jemnou hudbu. kapela dostala poměrně hodně prostoru, protože v plánovaném čase nedorazil oldřich janota. začali tudíž probírat i svá stará alba, na přetřes se dostal i beltain a slavný beskydský kopec godula. klubem se (opět) rozlila pohodová atmosféra.

jiří suchýbonbónek pro, řekněme, střední, či starší generaci bylo vystoupení pana jiřího suchého s hot&sweet orchestra. bavili se tu však i mladší generace (starší tu vlastně moc nebylo), která zná podobnou hudbu už jen ze starých filmů a která vesele tenčila i v rytmu bee-bopu. na seznam písní se, samo-sebou, dostaly i některé největší hity z dílny legendární dvojice suchý-šlitr. (suchý byl suchý, i když už byla sem tam přeháňka - pozn. trembi)

skočili jsme si ještě na závěr koncertu janis joplin revivalu zpátky do boomerangu. on to není tak úplně revival… ta ženská prostě je janis! no dobrá, nepřehánějme… každopádně: zpěvačka byla hodně v pohodě, přičemž její projev, styl i vzhled se janis originálu poměrně hodně blížil. slza v oku nezůstala suchá, když jsme si vzpomněli na tu dobu, tedy na své prenatální období…

čankišou v čele se svým obřím zpěvákem jsou v ostravě díky boomerangu jako doma. tentokráte měli možnost ukázat se na trochu větším pódiu - přímo na největším, na spektru. skvěle šlapající muzika zkušených hudebníků už zase strhávala festivalové publikum k tanci a my si do svého seznamu mohli zapsat další výbornou kapelu.

a hybaj zase na buben! cestou jsme jen tak minuli produkci marcela woodmana a jeho rock´n´roll bandu. každý ví, o čem je řeč, nemá tedy cenu se tu bůhvíjak zdržovat, jdeme dál. omara ka a fula band jsme sice už nezastihli, ale zas tak nás to netrápilo, protože jsme věděli, že budeme mít možnost si je prohlédnout večer na spektru. zatímco se stage ostravského bubnu připravovala pro senses, sledovali jsme se zájmem vykládání bubnů z jednoho z kamionů uado taraban, kteří měli právě po senses nastoupit na workshop.

paní zlata holušová opět prokázala cit pro věc, když přesně odhadla, kdo by měl být největší hvězdou festivalu. kapela v česku zcela neznámá dokázala svou hudbu postavenou na tanečních základech, rozšířenou o ethno zvuky, klasický indický zpěv (i když pravda, on to byl občas téměř rap), bicí, basu a bubínky přimět téměř všechny přítomné ke zběsilému tanci. v nás to jen umocnilo přesvědčení, že bude třeba toto vidět ještě jednou na ještě lepší aparatuře - večer na spektru. bonbónkem výstupu bylo přizvání ke dvěma písním wendyho zulu s jeho didgeridoo vokálem! paráda… prostě paráda!

vrátili jsme se tedy zpět, abychom stihli alespoň část výstupu zmiňovaného fula bandu. pro nás - neznalce world music - rozhodně cenná zkušenost. příjemné africké rytmy nás opět rozkolébaly a nohy opět zapomněly na únavu z neustálého přecházení. začalo se stmívat a v podstatě ze všech světových stran se začala blížit bouřková mračna, obzor osvětlovaly zatím vzdálené blesky.

už s prvními tóny druhého vystoupení senses začalo poprchávat a po chvíli už lilo. někteří z nás vydrželi více, někteří méně, faktem však zůstává, že senses v obrovském liáku dokázali svou strhující muzikou udržet z pódia zhruba tisícovku lidí, dalších paár desítek (ne-li stovek) se tísnilo pod pivními stany. chybělo jedno - wendy zulu, který (což jsme opomněli připomenout) byl průvodcem bubnu, takže se senses museli spokojit se zvukem opravdického didgeridoo, což ovšem bylo ke škodě, neboť chybělo šoumenství wendyho. zbytek produkce však byl opět znamenitý, diváctvo se bavilo, což senses kvitovalo se slovy o tom, jak miluje tuto zemi.

v boomerangu mezitím se předvedli v rámci colours už podruhé pod černý vrch. brilantní souhra trojích houslí, včetně zpívajícího houslisty, vzhledem i charismatem připomínajícím frontmana midnight oil. když vidíte, jak tu v rytmech v podstatě alternativní kapely paří dívčiny, které jsou normálně schopny akceptovat maximálně kryštofa nebo rovnou house, či techno, říkáte si: "tady by někdo zasloužil nobelovku za šíření kulturní osvěty..!" vychytávka: smoke on the water od deep purple v podání trojích houslí na závěr!

černý vrch vystřídala poměrně nová (neplést s mladá!) ostravská kapelka banana. jaká je? úleťácká, šílená, roztančená, bláznivá, pohodová, srandovní a dobrá! směsice jižních rytmů vám pomohla duchem se přenést do oblasti karibiku, poplácat po zádech mr.koženého, vykouřit si svůj doutník, sežrat ananas hltaje a vypít si svou margerítu.

monkey businessse začátkem koncertu monkey business se trochu umoudřil déšť - sice mu to celý koncert nevydrželo, ale aspoň tak… monkey jsou už tady taky dobře známí. mafie pana holého tu naběhla ve svých renesančních (historikové nás laskavě nechají na pokoji) oblečcích, tončka hrobová se svou modrou frizůrou a už to jelo ráz na ráz. kapela, která dle recenze oblíbence zdejšího ladí náledí michala nanoru v časopise rock&pop v pohodě převálcovala chladné jamiroquai, kterým předskakovala, nás svou funky jízdou válcovala hodně nemilosrdně. jako výhoda se ukázalo kamení u spektra, díky němuž nedošlo k efektu woodstock - bláta bylo jen trošku a jinde.

na scéně fabric té noci vystoupily snad největší hvězdy kissmanie: joel einhorn a pat heart (kousek setu pata jsme viděli a slyšeli také), nicméně to už nebylo nic pro naše unavené duše a těla. dobrou noc colours!

ne, tak ještě ne. ještě to chce nějaké hodnocení, shrnutí přidružených akcí.
colours of ostrava měl odstartovat pochod bubeníků městem. zda tomu tak opravdu bylo vám jako očití svědkové potvrdit nemůžeme, neboť ani jednomu z nás se vzhledem k pracovním a jiným povinnostem nepodařilo tento jedinečný průvod ani zahlédnout. sami toho velmi litujeme.
festival se jednoznačně povedl. o konečných počtech návštěvníků vás spravíme v nejbližších dnech, zatím víme, že v průběhu pátku dorazilo zhruba 5 tisíc hudbymilovných návštěvníků. ti se chovali velmi slušně a kultivovaně a zde se, na rozdíl od jiných festivalů, neobjevovala individua přicházející za účelem sebeopití. nebylo tedy ani známky po nějakých šarvátkách, či čemkoliv podobném. samotný festival byl opravdu brilantně organizačně zvládnutý, nic nebylo ponecháno náhodě. snad jen dvě výtky, z čehož ta druhá jde mimo pořadatele:

  1. to, že byl rozdělen vchod a východ na horní části ulice stodolní bych chápal v době největšího návalu. později toto opatření znamenalo pouze zbytečnou obchůzku těch, kteří se rozhodli přemístit se např. na černou louku.

  2. až potkám toho úředníčka, co nepovolil elektrický vláček, dám mu čichnout ke svým bolavým nožičkám!

jak si návštěvníci mohli všimnout, městem a posléze i stodolní projížděl alegorický vůz s tanečnicemi. nebyl to tedy alegorický vůz v americkém, či prvomájovém smyslu slova, ale náladu dívčiny zvedly… reklamní akce drink baru (ať byly havajanky sebekrásnější) do festivalového koloritu nezapadla a opět jen ukázala na komercionalizaci a cirkusizaci lokality stodolní. co ale můžete čekat od podobného podniku?

velký dík patří organizátorům včetně zakládajícího triumvirátu holušová - koval - klimša se svými spolupracovníky, nezapomínaje na další, kteří se přidali a pomáhali mírou vrchovatou - např. víťa váňa a jeho kopřivnický realizační tým (lukas, kdy dáme toho panáka? - pozn. dudyn) - za to, že nám v ostravě uspořádali podobný svátek hudby. a my říkáme s pražskou pětkou: "klobouk dolů! komu čest, tomu čest!"

a na závěr kapka bulváru nejhrubšího kalibru. nedá nám nepodělit se o příhodu, která tu v páteční večer kolovala, která s festivalem jako takovým vůbec nesouvisela a (pokud se opravdu stala) proběhla asi někde mimo festivalový areál v rámci stodolní: jakéhosi podroušeného joudu napadla myšlenka vyzkoušet, zda je možné nacpat hlavu do otvoru v popelnici na lahve. kupodivu se mu to podařilo, ovšem pouze směrem dovnitř. chvíli s popelnicí zápasil, ale hlavu se mu vytáhnout nepodařilo. naštěstí tu byl jeho kamarád, který se okamžitě rozběhl pro pomoc. než se však s hasiči vrátil zpět, uvězněného ohnutého přítele někdo připravil o panenství. sviňa den…

[předchozí den...]

dudyn, trembi a buk
foto: buk

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: olympic v gongu
 
>> fotoreport:: folk metal pilgrims 2024 vol. 9
 
>> fotoreport:: slezskoostravský rock-fest 2024
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (středa)
 
>> fotoreport:: gothic iglau v jihlavském dko
 
>> fotoreport:: michalfest 2024
 
>> fotoreport:: colours of ostrava 2024 (čtvrtek)
 
>> fotoreport:: slunovrat winter edition 2024 (pátek)
 
>> fotoreport:: mirek kemel v barráku
 
>> fotoreport:: ucho van gogha v hudebním bazaru
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda