né, laco deczi není skutečně žádná romská kapela, jak se mylně
domníval jeden můj kamarád. laco deczi je jazzman. pan jazzman. v novém
sestřihu, těžko uvěřiti, že je mu už pětašedesát let. sil má ještě ale zjevně dost
(o čemž mimo jiné svědčí i jeho teprve dvanáctiletý syn
:o). se svou skupinou celula new york jezdí do evropy pravidelně dvakrát do roka.
nevím jak v jiných městech, ale v parníku je pokaždé
publikem přeplněno. není divu, protože je to opravdu hudební zážitek, kterého se
nám nedostává každý den. sypu si popel na hlavu, že jsem
nezačala chodit na laca už dříve.
jejich skladby jsou radostné a svižné, některé zas melancholické, prostě jak
už to v životě bývá... k tomu ještě přičteme hojné sólové
a řekla bych i dost improvizované výstupy všech hudebníků, občasné lacovy
průpovídky a historky... skvělý zážitek, co si budeme povídat. místy
může člověk nabýt mylného dojmu, že jsou party jednotlivých nástrojů vůči
sobě mírně disharmonické. ale opak je pravdou. vše dokonale zapadá a souzní.
celula new york - s celulou hraje laco již třicet pět let,
jen její složení je už poněkud obměněno (stará česko-slovenská krev za krev
mladou americkou). na bicí řádí vaico deczi (mimochodem onen druhý již
zmiňovaný dvanáctiletý decziho syn se jmenuje dzhinghis khan - u decziů
bych se opravdu nechtěla narodit :o). vaico je bezesporu po otci velmi
talentovaným hudebníkem, lepšího by k sobě laco asi dlouho
musel hledat... klávesista walter fischbacher je také neuvěřitelný. na své klávesy
značky roland nehraje, ale kouzlí. a ty sólové
výstupy! paráda! ale bezesporu největším miláčkem publika (i mým jak jinak :o)
je basista steve clarke. kdo neviděl a neslyšel, nikdy
neuvěří. jimi hendrix na basu... nepřeháním. jsem ráda, že nehraju na baskytaru,
protože poté, co bych shlédla steva, bych ji pověsila na
hřebík. a aby toho nebylo málo, tak né čtyři struny, né pět strun, ale na
šestistrunnou basu pan clarke hraje... a samotný mistr laco deczi
jak jinak, než na trubku. jak jinak, než excelentně.
po koncertě pak bylo možno zakoupiti kromě cédéček také
knihu laco deczi na plný plyn, jejímž autorem je jiří šebánek (divadlo járy
cimrmana). z parníku jsem odcházela hudebně zcela uspokojena a určitě jsem
nebyla sama. za půl roku půjdu zas, i kdyby trakaře z nebe padaly! alča 
související články:: |
