tak to bylo teda o fous. když se na baru hned vedle mne ozvalo "... dve
desiatky..." a ona to samotná jana tóthová, řekl jsem
si, že už mohu zemřít. ale bylo mi líto právě zakoupené (vynikající)
g12, tak jsem umírání odložil. a dobře jsem udělal.
nejenže mi pivečko zachránilo život, ale hlavně nej... (doplňte
si pár superlativů dle vlastního výběru) zážitek z koncertu
tornáda lue. návštěva byla hodně slušná a o to víc vadily
stoly, mezi nimiž se tancechtiví hosté museli zručně
proplétat. trochu mi to připomnělo rekreaci roh ve zotavovně
pochodeň s vystoupením sličných pionýrek v hotelové jídelně. ale
to je jen taková popisná drobnost a závist, že na mne žádný stůl s dobrým
výhledem na pódium nezbyl. o poznání víc mě zaskočil
zvukař, který ani po hodinové zvukovce zvuku nedocílil. čistě subjektivně,
co se zvuku týče koncert nevyšel a byl slabý, ale
to co kapela předvedla i tyto chmury lehounce rozptýlilo.
pln nostalgického
očekávání a vzpomínek na olomoucký koncert tuším,
že z roku 1995, jsem si našel místečko kousek od pódia a trochu smutnil.
čekal jsem, že to bude bomba, ale stýskalo se mi po
tom neuvěřitelném šoku, když na festiválku vystoupila mě naprosto
neznámá kapela a totálně mě sejmula. nesmutnil jsem dlouho.
ten šok přišel znovu. nové kousky mě dočista ohromily. ač připraven a zocelen
letitým poslechem dvou klenotů své cdiskotéky,
nové písničky mi vyrazily dech. moc dobré. bylo to tornádo, ale ještě
lepší tornádo než jsem znal. staré hitovky měly lehce
pozměněné aranžmá, přibyly klávesy, ubylo dechů (logicky, obsluhoval
je tentýž umělec) a vůbec mi to nepřišlo na škodu. co se
týče nových kousků, vždycky jsem měl po pár taktech pocit, že je dlouhé
roky znám. ve dvou případech to vlastně byla pravda,
při předělávkách dvou letitých dílek: "nebeských jezdců" co zpívával
richard kortéz a kdysi veleslavnou "heart of glass" z dílny
blondies. u těchto dvou se zastavím. můj vztah ke coververzím
je víc než chladný. občas to vypadá, že na světě jsou
všehovšudy čtyři písně a ty se nahrávají a prodávají a nahrávají a prodávají
do zblbnutí. ale že budu jednou křepčit na tyto dva
opusy mě teda nenapadlo. oni na to kápli. když je
předělávka o tolik lepší než originál, dostává smysl. jedním slovem
úchvatné. a teď hádanka: při které činnosti za neustálých
změn temp směřujete k orgasmu? správně tušíte, že při "heart of
glass" v podání tornáda lue. osazenstvo klubu vypadalo hodně
mladě, ale mělo načteno, písničky z obou vyšlých desek znalo a zručně
pobrukovalo. po dobu celého vystoupení do očí bilo, proč
tato parta dělá muziku. protože je moc baví si tu a tam zahrát, výborně
zahrát, pobavit lidi a hlavně sebe a v neposlední řadě
napumpovat do lidí spoustu energie a na oplátku si od nich taky trochu
cucnout.
velká škoda těch stolků, takže se nemohl
udělat klasický kotel, který by ty pocity asi znásobil pro obě strany.
je na čase, aby tyto jedinečné okamžiky, tedy obnovení
t.l., neprošvihla televize. představa, že tak originální, nenásilně
originální, kapela zůstane bez obrazového záznamu mě děsí.
proslýchá se, že se snad dočkáme. byla by škoda, kdyby tato punkva
československé hudby, zmizela na dalších x let někam do
hlubin zapomnění. ale ze školního výletu si jistě vzpomínáte, že se
pod zemí rozhodně těch pár miliónů let neflákala. takže i kdyby
už nikdy t.l. nic nenahrálo, nekoncertovalo a nebylo jinak
zaznamenáno, ty rýhy co za sebou zanechali, jsou velehluboké.
vy co už nemůžete vydržet čekání na vydání třetí desky, zkraťte si
ho poslechem pražského radia1 na www.radio1.cz titulní
píseň alba nebeskí jazdci boduje v české hitparádě velká sedma (úterý
večer a sobota dopoledne). někdo umí fotbal, někdo má
dobré rádio :o) ale ať jsi pražák nebo ostravák máme fantastické
sousedy na východě. a štědré, že nám taky na chvilku půjčili
svůj hudební klenot. vďaka bratia!
dohni
vystoupení "bagristů" jsem shlédl bohužel jen od druhé půle.
jednotlivé čtení autorů bylo přetínáno hrou na bubny a didgeridoo.
básničky autorů byly převážně strohé, zkrátka nic
složitého - kousky byly vybrány spíše ku hospodské produkci. z celého
vystoupení mi utkvěla jen jediná část verše - "slunce zapadlo,
taky někam zapadnu". za zmínku též stojí vynikající
básně v podání babičky davida pilowa (časopis progresiv),
které zazněly z audio nahrávky.
j. h. krchovský zapůsobil poněkud plaše, ne tak jeho dílko -
básně z nové sbírky poslední list. hemžily se pesimismem a neradostí
ze života, tu a tam vysvitl ze tmy kousavý
sarkasmus nebo lechtivější póza. z úst autora zněly básně ještě o kousek
temněji, zkrátka pastva pro hromadu smyslů.
tornado lue na sebe nechali poměrně dlouho čekat. hráli skvěle,
to se musí nechat, zamračené pohledy hudebníků však působily
poněkud podivně a kontrastovaly se skočnými motivy songů. diváctvo
ničeho nedbajíc jalo se tancovat tance, o kterých jsem si
myslel, že už dávno vyšly z módy. ale rytmus si žádal své. vynikající
zvuk kytary a hlavně nezapomenutelný hlasový projev (o pohybovém
nemluvě) jany tóthové byl vpravdě působivý.
dvěma přídavky bylo vystoupení radikálně zakončeno, a tak se na první
pohled nesourodý večer nakonec vydařil doopravdy skvěle. krysa 
související články:: |
