příjemný festiválek. už při vstupu do areálu máte pocit, že jste přijeli k někomu na zahradu. při bližším ohledání sice zjistíte, že se opravdu jedná o areál místního sokola, jak bylo předznamenáno na plakátech, ale ten pocit vás až stejně neopouští - možná i díky těm jabloním, švestkoním a podobným oním. no a nelze, samosebou, zapomenout ani na pohodovou, až rodinnou atmosféru celého spektáklu. navíc vyšlo ideálně počasí, což se poštěstí - ve smyslu liter zákonů schválnosti - nemnoha festiválkům.
 festival má v neoficiálním podtitulu "festival alternativní kultury" a podle toho naň také musíte pohlížet. nemá bůhvíkolikamiliónový rozpočet, neočekává desetitisícové návštěvy, netáhne velké hvězdy... i když... zase je třeba brát "alternativně" - muzikanti typu už jsme doma, švihadlo, vladimír václavek, ty syčáci nebo jim čert hvězdami ve svém hudebním šálku čaje jsou, o tom žádná. a pokud se týče mediální polní trávy, pak nejdále jsou v tomto směru asi mňága & žďorp.
program začal s asi půlhodinovým zpožděním (což je u podobných akcí poměrně obvyklé) a doznal na poslední chvíli několika více, či méně podstatných změn. z původně avizovaných účastníků vypadli už zmiňovaní už jsme doma (kvůli nepřízni počasí zůstali trčet ve francii), polští akurat (vážné rodinné důvody), psychonaut a hot wassermann (krom jiných důvodů jim pravděpodobně nevyhovoval čas, ve kterém měli vystoupit - 03.30, resp. 04.30 nedělního rána). místo toho pořadatelé narychlo zajistili zdatnou náhradu v partičkách tumbao z wroclawi a sheeva joga z ostravy. o třetí bandě nemá cenu se ani moc zmňovat, protože nakonec stejně někde zabloudili a jednoduše nedorazili.
horní horní lhota
i když horní stage začala o něco později, začneme právě zde. scéna byla na festivalové poměry celkem nezyklá. dřevěná, s vysoko položeným pódiem, před ní vydlážděný prostor cca 5 x 5 metrů - vše naznačovalo tomu, že koncerty jsou zde běžné (nebo mohly by) i mimo festivalový termín. trochu nečekaně - na takové hvězdy - tu rozjeli seriál vystoupení fiala boys (rozuměj mňága & žďorp). každopádně se to ukázalo jako dobrý tah, protože snad i díky tomu si diváci přivstali a dorazili hned na začátek, netrousili se až odpoledne. tuším ale, že mňága měla před sebou ten den ještě jedno festivalové vystoupení, tudíž to byla v podstatě nutnost. chvíli trvalo, než se dal dokupy zvuk (pódia zas nejsou od sebe tak daleko, takže pokud neměl být rušen koncert na dolní stage, nebyla moc důkladná zvukovka možná) - při prvním songu byl slyšet pořádně jen fiala a kopák -, ale brzy se vše srovnalo a kluci z valmezu mohli předvést, co se od nich čekalo. (na začátku nasadí rytmus a jedou tak až do konce - pozn tittyho)
opavská grupa luza narozdíl od výše zmíněných skupin přijela i přes zdravotní problémy a tím i neúčast vokalisty - narychlo si připavili náhradní program a odehráli velmi příjemný koncert. vystřídal je zábavný soubor sultan soliman, námi soukromně přejmenovaný na sultan jeliman (to si chlapi neberte osobně, to nás jen tak napadlo a jednoduše se nám to zalíbilo. nechcete se přejmenovat? - pozn. autora). formace - v čele s hlavou celého festivalu liborem bálkem - odehrála své teprve třetí vystoupení v naprosté pohodě a s velkým úspěchem u publika. ska a reggae příjemně korespondovalo s již dříve vyzdvihovaným a chváleným počasím, takže nejedna nožka dala se bezděčně do tance.
 stará dobrá ruční práce - název, který vám určitě něco říká, i když jste je třeba zatím neslyšeli. známá punk-podzemní přerovská formace si se svou mnohé asociuící (to je sakra slovo - pozn. autora) flagou za zády opět s chutí zanadávala na stát, systém i jednotlivé jeho články. v publiku mnohé rozdováděla, mnohým dala vzpomenout na mladá léta a některým zas nasadila do hlavy brouka s otázkou: "co mě na tom kdysi tak strašně bralo?". inu člověk stárne...
místo omluvených ujd-éček se na horní scénu přesunul jim čert a tak trochu překvapil i samotné pořadatele, protože začal hrát o chvíli dříve, než měl, čili ještě proti dolnímu divadelnímu představení. legenda českého undergroundu, která předtím od samého začátku se zájmem sledovala usazena pod švestkou s pivínkem v ruce okolní dění, se svým akordeonem neztratila jiskru, přestože poslední album je datováno rokem 998 minulého tisíciletí.
polská formace tumbao byla jistě slušnou náhradou za avizované krajany akurat. rovněž hudebně od nich nejsou příliš vzdálení a tak festivaloví návštěvníci se mohli opět ponořit do horkých rytmů reggae a ska. tumbao však měli pech - dvakrát jim v průběhu vystoupení vypadl proud. poprvé se ještě vrátili, podruhé už ne, ovšem spíše proto, že koncert byl už beztak u konce, nikoliv tedy z důvodu nechuti.
až zhruba o půlnoci se dostali na řadu švihadlo. ti celou horní lhotu přenesli na jamajku (to je tam, kde se vyrábí marmelády). to bylo dobře, protože vlna veder teprve přicházela, takže noc byla relativně chladná. pohoda, pohoda, pohoda... kůl! trocha dubu téhle muzice rozhodně neškodí a dodá jí další rozměr, nový větřík...
v brzkých ranních hodinách tu vystoupil ještě vladimír václavek (další veličina alternativní scény) se svým projekterm vrm. naše stárnoucí organismy však již něměly dostatek sil odolávat únavě, takže v čase jeho prezentace jsme již nějakou chvilku směřovali k domovům. vlastně ani nevíme, zda náhradníci sheeva yoga vystoupili tu, či tam...
dolní horní lhota
na dolním - menším - pódiu zahájila frýdecko-místecká formace rk 130. cosi mi to připomínalo, jen jsem si nemohl vzpomenout co. asi snad britské kytarovky let devadesátých. tedy: nic bůhvíjak originálního, ale šalpalo to pánům slušně, angličtina (aspoň dle mých laických měřítek) velmi dobrá, nechybělo tomu srdce a v tom nádherném slunečném počasí (i kolena jsem si přitom opálil) jen přispěli k všeobecně dobré náladě v publiku. to netančilo (až na výjimky) a oddávalo se okolní pohodě a přílivu energie z pódia i nebe.
poté přišla na řadu série divadelních představení, přerušená pouze vystoupením vaška koubka. ještě jednou a naposledy použiju trembiho (pokud si ji kdysi odněkud nevypůjčil) definici v.k.: "veselý harmonikář se smutnými písněmi" - toto jej totiž velmi zdařile vystihuje a v podstatě mi šetří práci, neboť v podstatě vystihuje i celý koncert. pravda, písně jsou veselé, ale často v nich ten smutek je, i když občas umně skryt. no a hlavu mou nechce stále opustit nápěv "ťik ťak ťik ťak ťik ťák ťik ťak ťik ťak ťik ťák".
 v divadlech máme tak trochu guláš. jednak jsme v podstatě zmateně pobíhali mezi stagemi, stánky s jídlem a vystávali fronty na pivo, druhak tu byly menší, či větší časové posuny. když už jsme na nějaké to divadelní představení na chvíli přišli (nestíhali jsme nikdy celé), už jsme přesně nevěděli, které to zrovna je. vlastně jsme nějak ani nestíhali souvislosti toho kterého kusu - divadlo se musí holt sledovat od začátku do konce... největší zájem asi budil soubor ježek a čížek. pražské divadelní společenství místních bezdomovců je již známé v celé republice. samosebou se od jeho členů nedají čekat výkony na thálii, ale jejich snaha vzdorovat svému nepříznivému osudu je vskutku sympatická a každému, kdo je třeba jen chvíli sleduje, dává jakési skryté poselství, vlévá mu do žil sílu do vlastního boje.
až do dalšího hudebního vystoupení - čili nějaké 3 hodinky - bylo na dolní stage klid po pěšině. petr váša spolu s brněnskou formací ty syčáci byli další ze stálic alternativního nebe, které tu byly k mání. zběsilé mávání rukou, pomáhající sedícímu vášovi nepuknout přebytkem energie a jeho strhující zpěv ve spojení s brilantními muzikantskými výkony spoluhráčů - to funguje a je ověřeno tokem času. prostě - paráda!
energické kopřivnické trio nesselsdorf zas dostalo scénu jinam - elektronická, dobře šalpající muzika, která v pozdní (či časné - záleží na úhlu pohledu) hodině unaveného člověka dokázala probudit a dodat mu trochu elánu (ten tu ale nehrál - pozn. autora).
taneční horní lhota
taneční stan vezmeme trochu zkrátka - už jste si konečně mohli zvyknout, že v našich řadách chybí znalec taneční scény, a tak jsme sem jen občas nakoukli, abychom zmapovali situaci, ale to je asi tak vše...
 při své první zdejší návštěvě jsme tu zastihli svého starého známého rumla s jeho blokem v rámci ragga, reggae, dub, dance hall. ne příliš početnému publiku - ve stanu v té denní době bylo téměř nesnesitelné dusno - předhazoval své oblíbené reggae fláky (ty přechody by mohly být "trochu" jemnější - pozn. tittyho). maličko jsme pak propásli blok zvaný chillaut down tempo v režii přerovského ády a objevili se tu zas až na drum and bass, jungle blok, který jen v době naší návštěvy zaznamenal dva výpadky proudu (v té době měli stejné problémy i na horní scéně). jen zopakujme, že pokud nedošlo ke změnám oproti původnímu rozpisu, své sety tu předvedli tedd (ext-dust), ja-ne (jungle), therapist (w.k.c.), ibogaine (2.3) a improvision (eastcoast).
shrnutí - ono to vlastně bylo řečeno částečně už na počátku ale připomeňme: příjemný festiválek, který si užily zhruba dvě tisícovky člověčenstva. dudyn with a little help from titty und kovin
foto: dudyn 
související články:: |
