ov-kluby
domů  |  rozšířené hledání  |  fotky  |  reporty  |  muzika v mp3  |  o nás  

  ov-kluby.net

q.hledat::    
město 
 
reklama 
ovéčka na facebooku
klub 

dnešní akce všude ::
dnešní akce ve městě ::
rozšířené hledání ::
 
[acoustica]
[áčko]
[áčko hladnov]
[atlantik]
[barbar]
[barrák]
[centrum pant]
[dock]
[fabric]
[fiducia]
[garage]
[heligonka]
[hlubina]
[hudební bazar]
[chlív]
[jeden tag - galerie nibiru]
[jungle]
[klid]
[komorní klub]
[lighthouse]
[marley]
[parník]
[provoz]
[rock hill]
[sky]
[stará aréna]
[venuše]
[vrtule]
 
nekluby ::

 
report 

report:: colours of ostrava 2005 slovem (vol.1 - pátek)

colours of ostrava 2005
[černá louka, slezsko-ostravský hrad, boomerang, fabric, marley]
08.-10.07.2005
po sérii fotek jsme pro vás připravili dva pohledy na colours v jednom - opět členěný po dnech. páteční festivalové události naleznete zde, sobotu a neděli po víkendu.
vloženo: 15.07.2005
 
po nás potopa

tak, je po všem. skončil čtvrtý ročník colours of ostrava a vysvitlo slunce. jak ale řekla zlata holušová, je možná dobře, že pršelo. bouřlivé počasí se totiž ukázalo jako zkouška peklem, kterou organizátoři zvládli na jedničku. "tož my jsme v ostravě na takový festival hrdí..." uzavřela vladivojna koncert banany a nebyla v té chvilce daleko od pravdy. pojďme se teď o tom trochu pokecat, jestli máte čas...

první kapelou, která se letos festivalovým návštěvníkům představila a otevřela tak program hlavní colours music stage byla slovenská pop-rock-punková trojka iné kafe, během jejíhož vystoupení se začalo poprvé dávat silně do deště. vyděšený dav fanoušků se tedy vydal do nedalekého radegast iné kafestanu, což se časem ukázalo jako ne příliš zdařilý nápad, neb nafukovací monstrum váhu deště nezvládlo a chcíple na své příživníky svalilo, čímž je po část koncertu iného kafe uvěznilo (což bylo pro některé, včetně autorky, zážitkem téměř traumatizujícím, neb tvorba slovenských chalanů byla slyšet pořád a pořád a nedalo se před ní utéct).

mezitím už se na barvách (na černé louce) staral o zábavu (což je pro některé, opět včetně autorky, opravdu výstižné slovo) miro žbirka se svou šestičlennou kapelou, v níž jsem i z dálky zaznamenala (podle červené mikči a houpavých pohybů) kytaristu honzu horáčka aka space junkieho. v písni čo bolí to přebolí se jako host představila i zpěvačka martha, což byl zhruba poslední moment, který jsem na mekym spatřila, neb jsem se vydala na "letošní objev" romského rapera gipsyho. ten začínal line-up na rekonstruovaném slezskoostravském hradě (kofola stage).

ano, gipsy je skutečně objev, zábavný, zajímavý; ale možná ne tak, jak byste chtěli. hudebně spolu se svou kapelou gipsy.cz kloubí hip-hop s rómskou hudbou či funkem. a ačkoliv odehráli 3 songy svého koncertu bez elektřiny (nevysvětleno proč), dav před sebou ovládl doslova kouzelně. rozdováděné publikum, které si spolu s ním ochotně pořvávalo útržky známých či vlastních písniček si jeho vystoupení určitě užilo a na freakovskou beatboxovou verzi jacksonovy hitovky reagovalo veskrze hyper pozitivně. ano, práce s masou, bouřlivost, energie jsou jeho nejsilnějšími stránkami. škoda jen, že mu někdo šlohl z press centrového bufetu (kde se na celé tři dny upelešil u sklenky čehokoliv) kšiltovku. holt lidi jsou pekelně zlí a celý svět je špatná přetvářka, jak říkal po pár panácích tamtéž.

první dvojice zajímavých koncertů, která se pátečního dne kryla padla na britské showmany, hravě a velmi zábavně kombinující vesele skočné country, western music s moderními ozvěnami elektroniky a techna - alabama 3 a new yorské the klezmatics. obé bylo zajímavé, ale zagar, který se mezi tím rozehrával na nejzabahněnější scéně (global zone), více. čtveřice toho nejlepšího, co v současné době maďarská elektronická scéna asi vyváží, mě překvapila jak neodolatelnou atmosférou, tak šikovnou práci s vrstvením nejrůznějších kletzmaticsnálad. přes jednotně instrumentální ladění (nehledě na to, že slečna vedle mě několikrát za sebou prohlašovala, že "k smrti nesnáší ty trapné skupiny, co nezpívají") se mi zagar zařadili k těm zdařilejším a výraznějším koncertům prvního dne.

landmire spring ani italské jistě pozoruhodné enzo avitabile & bottari jsem neviděla, neb přesun zpět před lávku nad ostravicí (zde jsme dorazili k vhodnému momentu, připomenout, jak malebně kouzelný byl styk sytě karamelové lučiny s trapně čistou ostravicí) na hrad byl nutný. tam se totiž odehrával přidrsněle rockový, každopádně výborný, koncert umakartu. krom novinky bylo nebylo zpestřili své vystoupení už tradičně zařazenou bluerovskou předělávkou buldozér/blurdozér. velikost nadšeného davu, který na hlasitý umakart křepčil, si v sobotu připomeneme i (oproti desce) kytarově uřvanějším koncertem nieriky nebo upravenými starými songy ohm square. o umakartech se toho dá namluvit, napsat, nakreslit (?) hodně a všechno bybyla pochvala. jeden z nejhezčích zážitků pátku, pochopitelně.

vyškovští here se po sedmi měsících vrátili na místo činu, do marleye, kde se nacházela star guitar scéna. koncert vyškovských jsem tentokrát z valné části vynechala, neb jsem zamířila vstříc neznámému - na pozoruhodnou, hlasově silnou a zajímavou dobet gnahoré z pobřeží slonoviny.

mezi jejím vystoupením a koncertem "belgických radiohead" (jak jsme si všichni podle průvodce zvykli říkat ;) troissoeur zbývalo místečko, které měli plně zaplnit karlovarští bow wave. ačkoliv jsem jejich koncert vyslechla výhradně venku (v čemž jsem byla nevinně, neb pozdním příchodem herea faktem, že spolu s gipsym, byla tahle parta jediným tuzemským hip-hopem, který se na colours objevil, se vzduch, tropická teplota a k prasknutí narvaný marley stávaly nepřežitelnými) a výhradně při konstruktivní debatě o již zmiňované lučině a sušánce (modří vědí :), můžu s klidným svědomím říct, že budou-li v blízké době v ostravě k vidění, ráda se na ně vydám.

zatímco se valná část návštěvnicta oddaně přesunula na koncert oblíbených králů české worlmusic-rockové škatule čechomor, vydala jsem se na ony troisseouer. a nutno říct, že jsem nelitovala. čtyři "akusticko ambientě popoví" mladící sice nedosahují síly yorkovy party, s ječením, šeptáním, obkreslováním nálad kontrabasem, jednoduše řečeno vytemnělou elektronikou s akustickou kytarou a houslemi se jejich koncert ale poslouchal více než dobře. celý byl navíc doprovázen videoprojekcí, což jeho příjemné plynutí snad jen povzbudilo.

hledala-li bych subjektivně nejlepší koncert, je dost dobře možné, že by padl zrovna na skyline. pražská parta se tance chtivým fanouškům představila na veselé global zone, kde byl vstup povolen (proč? byly zde pouze jisté spekulativní teorie, že by mladší ročníky mohly utonout v obrovských kalužích bahna ;) od 18 let. nehledě na od očka v průměru pětimetrovou, sympaticky umístěnou do prostřed prostor vymezených taneční stage, louži řádili lidi na jejich juchavé urbanpopové singly (na entertainig dokonce dvakrát, neb byl znovu zahrán jako přídavek) jedna radost. koncerty skyline bývají nejen výborně odehrané a odzpívané (jitka chárvátové je jedna z nejlepší zpěvaček dance music u nás), oplývají ale i skvěle uvolněnou atmosférou.

zhruba od půlky jejich koncertu to už na kofole rozjížděla pro změnu zřejmě objektivní hvězda prvního dne - první ze "svaté trojice" - britští transglobal underground. ano, jejich koncert byl energii narvaný, transglobal undergorundvýborný, únava a neustálé se promenádovaní po mostě ale dělá své a tak jsem si následující moldavské divochy zdob shi zdub vychutnávala už poněkud lenivěji, ze stánku s pizzou, kde měla kamarádka brigádu.

krom hlavního programu se v pátek, v rámci "česká spořitelna colours talents", v boomerangu o vítězství porvaly mladé, talentované world-music kapely. před porotu se nakonec dostalo šest finalistů, z nichž si nahrávají smlouvu u indies records v kapse odnesly posmrtné zkušenosti. gratulujeme!

ludva


zatímco loňský ročník festivalu byl zaměřen převážně na muziku irskou nebo irskými vlivy inspirovanou, ten letošní představil spíše kapely koketující s všelikými moderními tanečními a elektronickými vlivy - od d'n'b, přes hip hop až po funky. a věřte, že bylo na co koukat.

pro letošní ročník jsem svůj předem připravený výběr kapel, které hodlám navštívit, omezil na minimum a nechal se unášet pestrým výběrem zlatky holušové a jejího organizačního týmu. mé tři festivalové dny byly opravdu nabité výbornou muzikou, tedy k věci:

okolo třetí hodiny odpolední netrpělivě stepuji před hlavním vchodem na festival, je zamračeno a co nevidět začne pršet. vyřizuji akreditace a pokouším se aklimatizovat v areálu a podzemní čajovně. v pět hodin se na hlavním pódiu chystá miro žbirka a já zde otálím jen kvůli dešti. jakmile jen trochu poleví, vydávám se na scénu v podhradí, kde právě dohrává slovenské pop-punkové iné kafe. prostor před pódiem okupují zejména mlaďoši a tak se vydávám na hrad, kde vystupují gipsy.cz - vcelku zajímavé rómské umakarttrio (rap, kytara, housle a tušímže i nějaké smyčky), vystoupení by se jistě pěkně rozjelo nebýt toho zpropadeného deště a výpadku proudu. kapela se sice drží až dokonce a performeruje pro ty, jež stojí v doslechu, ale již prchám zpět na černou louku, kde vystupují američtí the klezmatics, mistři klezmeru. hudba pěkně odsýpá, nicméně v půli vystoupení jsem přesycen a tak prchám přes klub marley (kde zrovna vystupuje kapela ememvoodoopöka, která stejně jako svým názvem nepřináší nic zapamatovatelného - na první poslech) znovu do podhradí, stihnu konec britských alabama 3, kteří s grácií sobě vlastní předvedou velmi moderní country. ale to již na hradě začíná hrát pravý český umakart - projekt jaromíra švejdíka, dušana neuwirtha a jana p. muchowa, nutno říci, že na živo mě zaujal o mnoho více než z poslechu desky, která je na můj vkus příliš elektronická a neživá. oproti tomu koncert byl zahrán vkusně, dynamicky a s přehledem.

pak čekal další přechod přes lávku a poslední třetina vystoupení bottari (bubeníci na vínové sudy) s enzo avitabile. koncert byl sice spíše lepší podívanou než podnětný hudební zážitek, ale i tak jsem nelitoval. to už ale v klubu marley (kde byla v pátek kytarová scéna) vystoupila výtečná česká kytarová partička here, která za léta své existence neztratila nic na svém neotřelém výrazu, dynamičnosti a plynulosti, což mne velmi potěšilo. jednu písničku si střihnul i jarda švejdík a doplnil ji apartním tanečkem se zpěvačkou. našlápnutý program pak pokračoval čechomorem, který jsem záhy zradil a vydal zdob si zdubse na belgické troissoeur, což byla jistojistě správná volba. zajímavě poklidná produkce doplněná o tři obří obrazovky promítající různé výjevy byla velmi působivá a líbivá.

dále pak následoval zlatý hřeb večera - transglobal underground. nutno říci, že scéna, na které tento hudební skvost vystopil, nebyla vybrána dvakrát nejlépe - nádvoří hradu nestačilo pojmout kýžené množství lidí a zběsilý tanec si mnozí odnesli s bahnem až za ušima. to však nic nezměnilo na skvělém hudebním zážitku, který tahle britská čtveřice dokázala vyvolat. poslední kapela skvěle nakopnutého večera - moldavští zdob si zdub odehrála více než polovinu svého koncertu, zatímco jsem se marně snažil dostat úzkou hradní bránou, která byla jediným východem pro více než tisícihlavý dav opouštějící zmíněnou vydařenou produkci tgu. na vystoupení dravých moldavců jsem se dost těšil, možná právě proto jsem byl z počátku trochu zklamaný rozlámanými rytmy a dušenými melodiemi, ale extravagantní partička nakonec nezklamala a závěr koncertu byl naprosto skvělý, plný energie a skvělých, pro české ucho mírně netradičních melodií. kdo tedy prchnul před třetí hodinou ranní, neudělal dobře.

krysa
foto: krysa

 verze pro tisk

související články::


 
informační kanály 


 
nejčtenější 

>> fotoreport:: therion a satra v barráku
 
>> fotoreport:: rebellion tour 2024
 
>> fotoreport:: insania v dragu
 
>> fotoreport:: powerplant v barráku
 
>> fotoreport:: marie kieslowski a spol. v docku
 
>> fotoreport:: slunovrat 2023 (sobota, část 1.)
 
>> fotoreport:: kateřina marie tichá & bandjeez v barráku
 
>> fotoreport:: alterova festival
 
>> fotoreport:: insania v paláci akropolis
 
>> fotoreport:: rockování nad olzou 2023
 

 
:: domů :: rozšířené hledání :: fotky :: reporty :: muzika v mp3 :: o nás ::
 
 © 2002 ov-kluby.net

  design by lucinka & strejda