každé úterý je v klubu boomerang vyhrazeno vybraným účastníkům loňského
podzemního klání boom cup 2002 v rámci série best of... jazzyk skončil jen těsně před branami
finále poraženi frýdeckými downbelow. dobrým zvykem b.b.c. je, že si k sobě hlavní aktéři večera přizvou
ještě hosta. tím byly tentokrát zrcadlové sestry.
o nikol kantorové - malé velké osobnosti ostravské hudební scény - jsem slyšel již
velmi mnoho dobrého. vidět a slyšet naživo mi bylo přáno poprvé až tady a teď (hamba mi! - napravím
navíc i v dubnu, kdy by měla se smetanou života vystoupit v altánu [ov]). v projektu zrcadlových
sester se sešla se sandrou švarcovou.
písničky svými jednoduchými aranžemi - klávesy a dva ženské vokály (až na pár koncových
kousků s hosty z jazzyka) - byly jak vystřižené z televizních pohádek. ovšem jen na první
povrchní poslech. na ten druhý jste
začali vnímat osobní (někdy dokonce hodně osobní) texty a v tu chvíli vás to chytlo a už nepustilo.
ponořili jste se do hudby a vnímali slova. o to víc vás pak dostaly kousky nikol, která jeden
snad z nejniternějších textů dokázala nádherně odlehčit nečekanou odbočkou k refrénu nas nedogoňat.
celé vystoupení sester zrcadlových se nesl ve velmi poklidné až komorní atmosféře, přičemž
na vrchol komorna vás dámy přivedly pomocí hudební modlitbičky ave maria.
oba dva výtečné velmi odlišně zbarvené vokály tu zněly v jakémsi nádherném harmonickém kontrastu -
muzikologové a logikové prominou.
let´s jazz! jazzyk jsou kapelou v ostravských luzích, hájích a klubech již zavedenou.
udělali si v nich velmi dobré jméno a neztratili ho ani v boomerangu. báječně klidně jazzové nálady
kypřili poměrně pravidelně živějšími kousky, přihnojenými funkovými prvky (funkáči si to neberou
osobně, prosím). občas do toho vrazili i nějaký ten herbie-cid od hancocka a zrno dobré nálady pučelo,
bobtnalo, rašilo, rostlo a nakonec vykvetlo.
v davidu strakovi - nejmladším členu kapely (tedy ne nejstarším, jak tady v pozvánce kdysi kdosi
mylně tvrdil...) - dříme kapele nejen výtečný bubeník (ten už je konec konců dávno vzhůru), ale
také šoumen, který by mohl svými průpovídkami a komentáři udržovat publikum ve střehu i mezi jednotlivými
skladbami a celkově koncerty oživit. (jeden mikrofon k bicím, pane zvukař!) oním oživením byla taky
výměna nástrojů, po které kapela působila chvíli jak třída při hudebce - jen david měl už nějakou
tu zkušenost za klávesami (pavel anděl je mi svědkem!).
sdružení rodičů a přátel školy společně s početným civilním publikem nadšeně přijímalo každou další
skladbu a došlo i na světové premiéry. první z nich byla optimistická nechci tady být,
ve které saxofon přebral part původně napsaný pro vokál (vč. textu). a saxofon v rukou a ústech
saxbomby marcely skutečně zpíval, podobně jako mluvila píšťalka slavné ženy v ofsajdu.
druhá novinka cukrovaný buchty přišla v samotném závěru a v přídavku se také objevil
ještě divnější tachometr, než jaký předvedli jazzyci v průběhu hlavní části koncertu
(a neklame-li mě paměť, bylo to právě při hodině hudební výchovy).
zas jeden výtečný dvojkoncert na kontě b.b.c.! dudyn foto: dudyn
související články:: |