jen několik málo měst bude mít v rámci biorytmy tour 2002 to štěstí vidět tatabojsí šou v celé její kráse a ostrava bude jedním z nich. v pavilonu g černé louky vyroste jedinečná scéna, plná nápadů milana p3d-01 bubliny caise, který vedle bubenictví a dalších bohulibých činností zvládá také funkci hlavního kapelního výtvarníka (on totiž výtvarníkem je, víme?!). počítačem synchronizované projekce, obrovské barevné květy - to je jen základ, zbytek... ale však uvidíte. kdo byl vloni v kopřivnici na šlahounech, už ví, co bublina s pódiem dokáže. podle ukázek z křestu v pražské arše v noci s andělem se můžem těšit na něco, co si v česku ještě žádná kapela nedovolila.
nicméně efekty vizuální budou jen doplňkem ke skvělé muzice, na kterou se rozhodně můžete těšit. kdo si - stejně jako já - už zakoupil nové album biorytmy (den po vydání - heč!), ten už ví, že tahle deska je zas o kousek měkčí než předešlé. opět ale hýří skvělými hudebními i slovními nápady.
když naposledy dávali v některé z televizí opět skvělou komedii piti piti pa, napadalo mě několikrát (a hlavně při závěrečných titulcích), že je tenhle film plný hudebních pecek a docela mě mrzelo, že si s tím v době coververzí ještě někdo nepohrál a nepředělal. no a vida: tatabojs přišli s attention aux hommes! no a kdo jiný, než tihle zavylí milovníci francouzské komedie? samply např. z četníků se objevily už na futuretru a biorytmy, především ve výše zmíněné attention..., v tom úspěšně pokračují. samplů je tu ale více - především z cest po zemích egyptských. ty jsou slyšet hlavně v b.m.o. (black moving object), která je vlastně celá o tom - tedy o těch cestách. mmch: ukázky samplů jsou jen jednou z multimediálních součástí alba. je tu taky duševní video nebo denník z natáčení.
ale zpět k podstatě desky - písničkám. hudebně jsou biorytmy opět vynikající, jak jsme u tatabojs koneckoncu zvyklí. převážně popově taneční skladby s občasným rockovým nádechem, se silnými melodickými základy a četnými samply. (na koncertě však můžem čekat mnohem tvrdší zvuk... to už tak bývá). z řady dost vyčuhuje shower girl - ani ne tak anglickým textem, možná ani tím, že ji celou zpívá klárka, ale celkovou náladou, zvukem. je to pěkná píseň, ale na jinou desku.
ovšem zlášťní uznání putuje k mardošovi za jeho texty. na futuretru jich měl oproti ukončete nás... o dost méně, zato teď se vyřádil. kdyby měli andělové (rozuměj výroční hudební ceny) kategorii "textař roku", jako ji mají např. polské obdoby fryderyk, měl by mardoša už předem vítězství v kešeni. hromady slovních hříček ve skladbách jako náměsíčná, vlezlá nebo dubová psychóza - to jsou léčivé obklady na mé slepé básnické střevo! doporučuju poslouchat bez bookletu, jako já... při prvních několika posleších jsem si jen tak lehce užíval muzičku, rozplýval se v klidných pasážích, klátil hlavou při svižnějších a tančil jako šílený při attention aux hommes!. při dalšich - jsem se pak začal vnořovat do textů. a tady se dostávám k jádru bernardýna, proč jsem nepoužil booklet: vnořoval jsem se do těch slovních hříček pozvolna, objevoval je postupně a stále se nechal překvapovat dalšími zvraty. pokud vás obšťastní jedna slovní hříčka, na kterou důmyslně navazuje jiná, o jeden (nebo i více) poslech později objevíte další, navazující, která zůstala dříve neodhalena.
biorytmy jsou hodně hravou deskou. jo... "hravá", to je to slovo, které ji nejlépe vystihuje! ono je to tím, že mardoša s bublinou jsou sami o sobě dost hraví a zdá se, že klárka nemravová ani maťo mišík to z nich vytloukat rozhodně nehodlají. proč taky, že?
v jakési imaginární recenzi by biorytmy obdržely devět a kousek hvězdičky z desíti. a kdybych si měl vyhlašovat své privátní hudební ceny, tak by byli taťkovi kluci horkými favority na dudyna 2002 hned v několika kategoriích: album roku, kapela roku, skladba roku, autor hudby roku (podle vzoru fryderyka - viz. výše), jisté vítězství pak v kategoriích coververze roku a nej textař. no a v sobotu večer budu už vědět, nakolik budou konkurovat kapele hey v koncertu roku... dudyn 
související články:: |
